Fragmenty - ZDRAVÍ - NEJVĚTŠÍ BOHATSTVÍ ČLOVĚKA
PETR ŽANTOVSKÝ

PETR ŽANTOVSKÝ

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
15. 11. 2021 14:49

Jaroslav Čejka (* 26. října 1943 Praha) je český básník, prozaik, dramatik a novinář. Po maturitě krátce pracoval jako dělník u Vodních staveb, v letech 1961–1967 vystudoval Stavební fakultu ČVUT. Poté působil jako projektant v pražském Hydroprojektu, kulisák ve Stavovském divadle (tehdy zvaném Tylovo divadlo), od 1971 programový pracovník Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dramaturg Uměleckého studia mladých Rubín, vedoucí programového oddělení i náměstek ředitele Pražského podniku služeb mládeže. Od 1976 se stal funkcionářem nejprve Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze, pak vedoucím oddělení kultury Českého ÚV SSM. V roce 1982 byl jmenován vedoucím redaktorem literární přílohy týdeníku Tvorba "Kmen" a souběžně zvolen členem předsednictva Svazu českých spisovatelů. Od roku 1987 byl šéfredaktorem Tvorby. V březnu 1989 byl jmenován vedoucím odboru kultury a zástupcem vedoucího oddělení školství, vědy a kultury ÚV KSČ. V roce 1991 popsal tuto část své kariéry v anonymně vydané publikaci "Aparát". Zde mj. uvádí, že jako vysoce postavený kulturně-politický činitel podporoval polemiku v mezích oficiální ideologie, publikování některých ostrakizovaných autorů, a uvedení do kin filmů, stažených z distribuce počátkem normalizace.

18. 10. 2021 9:23

Euro - Park musí změnit "jízdu na raftu džunglí" neb černoši jsou zobrazováni v tradičním oděvu zatímco běloši v oblecích safari. Největší písečný ostrav světa Fraser změnil jméno na domorodé aboridžinské K’gari,  neboť domorodci z kmene Butchulla prý nemají dobré vzpomínky na manželku kapitána Frasera, kterého nechali zemřít po ztroskotání na ostrově hlady,  což vedlo k masakrům kmene Butchulla. Maorská strana chce přejmenovat Nový Zéland na domorodý název Aotearoa. Ještě štěstí, že zatím moderní svět neobjevil obec Kokot na Rokycansku. Co by si asi počali jeho politicky korektní progresivisté s turistickou cestou vedoucí ke Kokotským rybníkům a odbočkou vedoucí ke studánce U Čůráčku.

18. 10. 2021 9:13

O dospělosti demokracie svědčí to, jak se dokáže vyrovnat s předsudky a bezdůvodnými konflikty uvnitř společnosti. O USA už dnes víme, že to nezvládají – viz všechny ty progresivistické nařizovací a zakazovací aktivity jako důsledek pouličního řádění Black Lives Matter. Dost mne zajímá, jak je na tom země naše. Jeden lakmusový papírek pro naše prostředí tu teď leží přede mnou na stole. Je to nová kniha senátora Jaroslava Doubravy „Cikáni (Romové), aneb to, o čem se nesmí mluvit“.

27. 9. 2021 6:29

Dnes začneme na sportovní notu. Olympijské středisko změnilo svůj název. Urážel Indiány. Tak napsal server Echo 24. Největší lyžařské středisko v Kalifornii, které v 60. letech hostilo zimní olympijské hry, změnilo své „rasistické“ jméno. Zažitý název Squaw Valley totiž podle původních obyvatel Severní Ameriky pohrdá ženami, neboť „squaw“ je urážlivé označení domorodých žen. Středisko své jméno poté změnilo na Palisades Tahoe, píše server BBC.

1. 8. 2021 9:19

Nejspíše ano. Aspoň soudě dle informace, kterou přineslo Echo24 pod titulkem Studenti prestižní Oxfordské univerzity odstranili portrét královny. Britská královna Alžběta II. se stala další obětí tzv. kultury rušení (cancel culture, přesnější překlad by zněl „kultura zakazování“). Studenti na prestižní oxfordské koleji Magdalen College si odhlasovali odstranění portrétu panovnice ze společenské místnosti, napsal britský deník The Telegraph. Výbor studentského spolku odůvodnil odstranění portrétu z roku 1952 tím, že představuje nevítaný symbol „nedávné koloniální historie“. „Bylo rozhodnuto ponechat společnou místnost neutrální. Společenská místnost má být prostorem pro všechny, aby se cítili vítáni,“ řekl deníku The Telegraph šéf studentského spolku Matthew Katzman. Hlasování bylo vyhlášeno v zájmu domácích i zahraničních studentů, kterým by obraz koloniální panovnice mohl vadit. Podle předsedy výboru byl už portrét sundán ze stěny a uložen ve skladu.

11. 7. 2021 10:00

"Slýcháme, že dnes zažíváme rozvrat hodnot, ztrátu jistot, zpochybnění všeho donedávna samozřejmého. Souhlasíte? Co je vaším opěrným bodem a jistotou? Existují vůbec ještě nějaké trvalé hodnoty? Máme za sebou víc než 30 let od převratu. Kam se vytratilo ten jeho étos? Proč je hlavním principem dnešní komunikace konflikt a spor? Jak se díváte na EU – je pro nás víc výhrou, nebo rizikem? Nemáte jako lékař někdy pocit marnosti? Vy se snažíte zachraňovat lidi a oni pak ničí, na co sáhnou…"  Tyto a mnohé další otázky zazněly v interview se světoznámým kardiologem prof. MUDr. Petrem Neužilem, CSc. v dalším dílu cyklu Pražská kavárna, jímž vás provází člen naší redakční rady Petr Žantovský. 

17. 3. 2021 6:48

Jak se dalo čekat, výročí nacistické okupace 15. 3. 1939 nezaznamenalo téměř žádnou velkou mediální odezvu (vzpomeňme na ty týden trvající novinářské lukulské hody k výročí okupace Varšavskou smlouvou 21.8.1968!). Tak se na tomto místě ještě párkrát tomuto tématu budeme věnovat aspoň my. Dnes přinášíme méně známý text, recenzi T.G.Masaryka na Hitlerův Můj boj. Bylo to pět let před Mnichovem, ale už se z té nacistické bible dalo vyčíst, co nás bude čekat. 30. dubna 1933, tedy krátce po Hitlerově nástupu k moci, uveřejnil německy psaný nedělní Prager Presse rozsáhlou kritickou analýzu Hitlerova stěžejního díla Mein Kampf. Jako autor byl podepsán jistý V.S. Byl to pseudonym. Nešlo o nikoho jiného než o prezidenta T.G. Masaryka. Je vždy lepší číst dílo an sich, než jen jeho reflexi od jiného autora. Na druhou stranu – Mein Kampf je v českém překladu k dispozici už dlouho a kdo chce, už se s ním mohl seznámit. Přetištění Masarykovy obsáhlé recenze na Hitlerovu knihu ovšem není jen svědectvím o knize samé, nýbrž i o T. G. M. Či dokonce především o něm. Při četbě Masarykova textu si uvědomíte několik faktů:

16. 2. 2021 12:23

Žádnému správnému a uvědomělému občanovi nemohla uniknout kauza francouzského kohouta Maurice, který byl před soudem kvůli kokrhání. Kauza začala jako banální sousedský spor mezi párem penzistů, které ranní zpěv kohouta rušil při pobytu v jejich venkovském sídle na turisty hojně navštěvovaném ostrovu Oléron. Aféra zaujala i světový tisk, psal o ní například americký deník The New York Times. Na podporu Maurice vznikla petice a lidé si mohli zakoupit tričko s nápisem „Nechte mne zpívat“. Spravedlnost se dostavila, soud pravomocně rozhodl, že Maurice smí dál kokrhat, majitelka kohouta Maurice dostala podle verdiktu soudu odškodné od žalobců 1 000 eur (asi 26 700 Kč).Příběh vypadá jako z článků Jaroslava Haška ze Světa zvířat. Pamatujeme z čítanek: Hašek si bohapustě vymýšlel; jednomu chovateli na dotaz, jak zařídit, aby krávy nebzikaly – překlad do novočeštiny: nepouštěly větry – zodpověděl Hašek tak, že pan zemědělec má v kravíně natírat tamní ovády terpentýnem, a to že bzikání skotu zabrání.Jenomže příběh kohouta Maurice není satirická povídka. Navíc má pokračování. Pod titulkem Kohout má právo kokrhat. Ve Francii o tom musel rozhodovat soud o tom nedávno informoval portál iDnes.

  Fragmenty jsou zobrazeny na twitteru i facebooku

Twitter Fragmenty        Facebook Fragmenty       Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. 

Blog iDNES Haslingerová Facebook Haslingerová  LinkedIn Haslingerová  

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %