Brexitem vznikla trhlina v dosud jednolitém konceptu EU, využijme jí Doporučený

Nigel Farage musí být šťastný. Jeho mnohaletý boj za brexit se mu podařil za pomoci Borise Johnsona vyhrátvyhrát Nigel Farage musí být šťastný. Jeho mnohaletý boj za brexit se mu podařil za pomoci Borise Johnsona vyhrátvyhrát koláž Ondřeje Höppnera

Jakmile se Velké Británii podařilo po tři a půl roce doklopýtat do brexitu, začala naše veřejnoprávní média šířit katastrofické zvěsti, co všechno se jí za to stane. Jejich neuvěřitelné fake news byly v poměru 100 ku 0 na straně odpůrců brexitu. Přitom nevěřím, že všichni naši novináři jsou tak hloupí, aby nevěděli, že jak EU, tak Británie jsou ve Světové obchodní organizaci (WTO) podle jejíž pravidel mohou v budoucnu naprosto svobodně obchodovat. Pokud  by EU neuzavřela s Velkou Británií obchodní dohodu, jak šíří média, tak by byla sama proti sobě, neboli naprosto hloupá. A i když v Bruselu jsou takoví politici v převaze, nevěřím, že Němci, kteří jí vládnou, jsou doopravdy tak omezení, aby dopustili svůj ekonomický kolaps jen pro krásné oči své fanatické omezené kancléřky. Zvláště nyní když tak velká země jako Británie, které navíc nemohou vytýkat žádnou nedemokracii, sdělila, že nechce být již nadále jimi ovládána z Bruselu a chce si o sobě rozhodovat sama jako dřív. A jestli se Skotové budou chtít oddělit od Anglie, je to její vnitřní věc. Naši novináři by se měli přestat snažit řešit tyto její domácí věci za ni. Jak trefně říká náš bývalý prezident Václav Klaus, do toho my jim z Prahy nekecejme. 

 Také bychom si měli uvědomit, že silné zájmy Evropské unie jsou na úkor zájmů naší republiky a jakékoliv další menší země. A už vůbec bychom se proto neměli plést do bezpečnostních otázek a přát si, aby měla EU silnou armádu. Měli bychom být rádi, že v těchto otázkách se angažuje NATO, byť někdy nad jeho kroky také lomíme rukama. Přece jenom na obranu v případě opravdového útoku EU nemá a nikdy mít nebude. Nehledě k nebezpečí, že by mohla své vojáky použít proti vlastním rebelujícím zemím. Pak už by se stala opravdovým pokračovatelem politiky SSSR a víme z vlastní zkušenosti co by to pro nás znamenalo.

A pokud jde o energetickou politiku EU, pak nechápu, kde berou naše média představu, že nějakou opravdovou energetickou politiku vůbec EU má.  K velmocím se chová tak, jak se to právě hodí té které členské zemi a připomíná  tím spíš než jeden celek dynastické celky, které vládly v Evropě před vznikem národních států. Německo bojuje o migranty a o Nord Stream, aby získalo ruský plyn a ruskou ropu,  Itálii a Francii je to jedno, protože ty dostávají ropu po moři a obávají se migrantů...  

V každém případě v  brexitu mohl každý vidět na vlastní oči, jak si EU neváží názorů občanů v jednotlivých zemích. Jak se opět po Holandsku a Francii snažila nepřijmout referendum i ve Velké Británii a tři a půl rok ho zpochybňovala. A málem se jí to povedlo, protože bývalá odpůrkyně brexitu Theresa Mayová, organizovala sice  po svém zvolení premiérkou brexit, ale z každého jejího kroku bylo cítit, že to dělá bez vnitřního přesvědčení a bez průraznosti a přeje si neúspěch. Na štěstí v dalších volbách zvítězil konzervativní pravicový politik Boris Johnson, který se nenechal v boji o brexit zviklat stejně jako jeho předchůdkyně Margaret Thatcherová  v boji o Falklandy.

A nesmíme zapomínat na politika, který za brexit bojoval od dob Maastrichtské smlouvy ještě za vlády Margaret Thatcherové až do zdárného  konce, na europoslance Nigela Faraga. Vzpomínám jak jsem se při návštěvě europarlamentu kdysi ptala jednoho z poslanců, proč pan Farage  tak dlouho mluví k prázdnému sálu a odpověď zněla neuvěřitelně: "Jako předseda frakce má právo mluvit neomezenou dobu a ví, že všechna vystoupení v parlamentu jsou okamžitě  překládána a posílána do členských zemí. On takto hovoří velmi často ke svým občanům, britská  média to tisknou a tím Brity ovlivňuje ve prospěch jeho myšlenek."  Takže zatímco naši europoslanci si, a to právem, stěžují, že jako pouzí členové frakcí mají právo pouze na dvouminutový projev, včetně oslovení a rozloučení se, předsedové frakcí, jako například náš předseda Evropských demokratů a reformistů Jan Zahradil, mohou využít mnohahodinových projevů a informovat své občany i občany ostatních zemí EU ve prospěch svých myšlenek. Škoda, že tak nečiní. Jen facebookové zprávy jsou málo. 

Číst 1524 krát
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Zveřejněno v EU
IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Šéfredaktorka  revue Fragmenty:

RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)

Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.

Email Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 1716 hostů a žádný člen

Odebírejte Fragmenty

 

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %