Fragmenty - Fragmenty - SJ World News - Best of Joomla! http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz Sat, 18 Sep 2021 10:07:47 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Svatá Ludmila, Matka národa, kterou uctívá celé Slovanstvo http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/3659-svata-ludmila-matka-naroda-kterou-uctiva-cele-slovanstvo http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/3659-svata-ludmila-matka-naroda-kterou-uctiva-cele-slovanstvo Hrob sv. Ludmily v Jiřském kostele na Pražském hradě. Po Modlitbách za národ ve Svatováclavské kapli  se k němu chodí každého 28. dne v měsíci od října 2013  poklonit  věřící v čele se sestrou Dominikou z Pražského arcibiskupství (na obrázku)

První česká kněžna Ludmila položila základy české státnosti a jako Matka národa se stala symbolem mateřství a výchovy, i symbolem ženy, která svými činy nasměrovala historický vývoj střední Evropy. Dne 15. září 2021 v noci uběhlo 1100 let od zavraždění první české přemyslovské kněžny, sv. Ludmily. Často se jí také říká Matka národa či naše „pramáti“. Důvodů je více. Jako dokonalá babička vychovala hlavního patrona a Ochránce naší země sv. Václava a spolu s ním je považována za zakladatelku českého křesťanského státu. Její výchova ale měla přímý vliv i na další generace vládnoucích Přemyslovců.S manželem knížetem Bořivojem měla tři syny a tři dcery. Vychovávala také děti syna Vratislava, tedy svá vnoučata, budoucí knížata Václava a Boleslava i jejich sestru Přibyslavu. Jako matka a manželka prvního přemyslovského knížete Bořivoje velmi posílila úlohu žen v období raného středověku. V rámci svatoludmilského kultu je proto vyobrazována jako patronka babiček, matek i školství. Byla to právě ona, která ve výchově svých potomků velmi dbala na vzdělání a díky ní mělo nově vznikající české knížectví ve svém osudovém období svých počátků nejvzdělanější panovníky své doby – svatého Václava a další generace přemyslovských panovníků.

 

Význam „Matky národa“ má také rozměr duchovní

Svatá Ludmila přijala, jako první česká kněžna, křest přímo od arcibiskupa sv. Metoděje. Při této příležitosti jí daroval cenný reliéf Panny Marie s Dítětem ze vzácného kovu, korintské mědi, který vroucně uctívala a na konci života jej věnovala svému vnukovi sv. Václavovi. Ten ho měl u sebe až do své smrti. Dnes je tato původně byzantská ikona... Palladium země České (záštita, ochrana české země) svým duchovním významem srovnávána s korunovačními klenoty. Díky svaté Ludmile provází naší zemi jako symbol ochrany v nejtěžších časech naší historie už od dob prvopočátků české státnosti.

O svaté Ludmile se dozvídáme z legend i z výzkumu

V nejstarší ze svatoludmilských legend, Fuit, se dočítáme, že Ludmila byla dcerou knížete Slavibora pocházejícího z jiné země. V Čechách ale převládalo mínění o Ludmilině původu z Mělnicka, původně zvaného Pšov.

Ovdověla, když jí nebylo ještě třicet let. Po Bořivojově smrti žila zbožným životem, konala skutky milosrdenství a všechny legendy ji líčí jako ženu starostlivou, laskavou, zbožnou, vzdělanou i pečující o chudé a nemocné. Nikde ani zmínka, ani nástin o jakékoliv její náladovosti, bolestech nebo zdravotních potížích.

O to větší bylo překvapení lékařsko-antropologického výzkumu jejího skeletu při zjištění, že tato první česká kněžna trpěla endokraniozou (zhrubnutím vnitřní části čelní kosti, které způsobuje bolesti hlavy). Tedy onemocněním, které se projevuje u žen ve třetím i čtvrtém desetiletí života. Kromě výše uvedených ctností musela být kněžna Ludmila především velmi silnou ženou, která se uměla dokonale ovládat, a to i své silné nevolnosti a bolesti.

Diplomatická rozhodnutí kněžny Ludmily byla osudová

Po smrti obou synů jí byla v úloze zvolené regentky svěřena výchova vnoučat, budoucích knížat. Tím se podílí na zrodu našeho státního útvaru, který se postupně v dalších staletích měnil z knížectví na království a po první světové válce v novodobý republikánský stát. Právě v roli regentky a kněžny-vdovy navázala na svůj nejvýznamnější životní krok – přijetí křtu spolu s manželem Bořivojem na velkomoravském Velehradě. Křest byl zásadní podmínkou pro uznání vládnoucího rodu za královský pro nově vznikající státní útvary tehdejší kulturní Evropy.Tuto podmínku má přemyslovský rod, díky křtu knížete Bořivoje a svaté kněžny Ludmily, ve svém počátku.

Oblast střední Evropy tohoto období se ocitla ve střetu politických zájmů jak východní, tak západní části církve. Křest, který přijala kněžna Ludmila právě z rukou sv. Metoděje, papežem Hadriánem II. ustanoveného jako panonského arcibiskupa pro oblast celé Moravy a Panonie, vytvořil specifickou situaci vztahující se přímo k papeži a sehrál v Evropě významnou roli v různých důležitých etapách celého druhého tisíciletí.

Díky tomu bylo území českého státu vnímáno jako „most“ mezi Východem a Západem. Na tuto ideu v popřemyslovské době navazoval Otec vlasti Karel IV., částečně i reformy Marie Terezie (Užhorodská unie), i devatenácté a dvacáté století.

Byla to právě svatá Ludmila, která jako regentka orientovala náš raný stát od bavorské politiky k Magdeburku, sídlu rozvíjející se otonské dynastie, a která dala novou orientaci našemu historickému vývoji, a v důsledku i vývoji dalších sousedních států střední Evropy.

V tomto směru pokračoval i její vnuk svatý Václav a další generace přemyslovských knížat. I to je důvod, proč je dnes sv. Ludmila jako světice ctěna u nás i na východě, katolíky i pravoslavnými. V dílech Antonína Dvořáka nebo Alfonse Muchy je proto vyobrazována jako Matka celého Slovanstva.

Matka národa i mučednice

Bohužel z legend se také dočítáme, že právě regentská vláda kněžny Ludmily za nezletilého knížete Václava byla hlavním důvodem vznikajících sporů mezi kněžnou Ludmilou a její snachou a Václavovou matkou Drahomírou.

Z jiných naopak, že důvodem byly také osobní střety pohanky Drahomíry se silně křesťanským světem kněžny Ludmily. Nejpodrobnější popis samotné vraždy nám pak podává Kristiánova legenda (Kristián - syn Boleslava I., benediktinský mnich, pravnuk sv. Ludmily).

Ludmila po jednom ze vzrušených rozhovorů s Drahomírou opustila Prahu a uchýlila se na hrádek Tetín. Drahomíra za ní poslala skupinu svých družiníků, kteří ji v noci z 15. na 16. září 921 na její příkaz zardousili.

Ostatky sv. Ludmily byly knížetem Václavem přeneseny z tetínského ostrohu do svatojiřské baziliky v Praze, kterou založil její syn Vratislav a dobudoval sv. Václav. Přenesení kněžny Ludmily do Prahy v roce 925 bylo symbolem plebiscitu, který přisoudil sv. Ludmile gloriolu svatosti. I proto, že byla vychovatelkou sv. Václava, který za svého vládnutí dovršil její snahy mířící k české státnosti. Státnosti, jejíž základy podle tehdejších diplomatických zásad vyrostly z pojetí královské křesťanské služby a jak bylo vysvětleno výše - zprostředkované střední Evropě zmíněným panonským arcibiskupem sv. Metodějem.

První české kněžně, sv. Ludmile je možné vzdát hold přímo v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, kde je její hrobka, a kde v den jejího svátku 16. září v 17 hod bude slavnostní bohoslužba ke cti sv. Ludmily. V sobotu 18. září se uskuteční národní Svatoludmilská pouť přímo v místech, kde byla ve věku 61 let najatými vrahy zavražděna - na Tetíně.

(Pro přípravu textu byly použity vybrané části slavnostního projevu kardinála Dominika Duky ke svatoludmilskému výročí.)

]]>
CÍRKEV Fri, 17 Sep 2021 06:16:59 +0000
Václav Klaus: Naše země stojí před zásadním ohrožením své existence! http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/3656-vaclav-klaus-nase-zeme-stoji-pred-zasadnim-ohrozenim-sve-existence http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/3656-vaclav-klaus-nase-zeme-stoji-pred-zasadnim-ohrozenim-sve-existence Prezident Václav Klaus na nedávné konferenci pořádané jeho institutem IVK v Obecním domě v Praze vysvětlil nabitému Gregrovému sálu jaké  měly být  v současné velice vážné zahraničně politické situaci hlavní priority současných voleb.

Zatímco naši občané žijí většinou v naivní představě, že jediné nebezpečí naší republiky - Koronavirus - už ztratil na síle a mohou se vesele věnovat svým zahrádkám, výletům, dokonce ti odvážnější i cestám do zahraničí, netuší, že "covidové" hysterie zneužila Evropská unie (EU) k výraznému zvýšení svého vlivu na "své" státy a tedy i na nás. Přestože již v roce 2020, tedy na počátku covidové paniky, na toto nebezpečí poukazoval Institut Václava Klause (IVK) svou 49. publikací "Karanténa", nikdo na to nedbal. Dokonce chodily do naší redakce, která o knize psala, urážlivé maily, že životy lidí mají větší cenu než nějaká ekonomika či suverenita... A právě strachu občanů o život, přiživovaného denně našimi tzv. veřejnoprávními médii, využila EU a dělala vše pro to, aby si splnila své dlouhodobé sny - uskutečnit svou pomatenou ekoteroristickou představu o zelené unii bez CO2 (a tedy bez rostlin, které ho k životu potřebují stejně jako my kyslík) a především k uskutečnění svého největšího snu o vzniku jednotného superstátu EU. Superstátu EU  bez tak protivných národních státečků, jejichž někteří lídři neustále zdržují úředníky od práce nesmyslnými požadavky na jakousi svobodu a demokracii, odmítají se starat o nebohé hosty německé kancléřky Merkelové ani přijímat zvrácenou genderovou ideologii a pozitivní diskriminaci pro nejrůznější, mnohdy životu nebezpečné, menšiny. Bez naprostého zájmu médií proto prošla zpráva, že od roku 2019 probíhá dlouhodobá "Konference o budoucnosti Evropy" , která má  do roku 2024 určit konečnou podobu evropské integrace,  tedy po překladu z euronewspeaku, vznik jednoho společného superstátu EU. Což by nevratně ovlivnilo politiku, kulturu, náboženství i celý obrys evropského kontinentu na staletí.

Znamenalo by to zánik našeho státu a jeho rozdělení na několik příhraničních regionů spojených se sousedními, rovněž zničenými státy. Regiony navíc zaplněnými muslimskými hosty kancléřky Merkelové. Tato snaha EU zastiňuje všechny naše současné domácí problémky, o nichž budeme za měsíc rozhodovat ve volbách. Hlavně proto, že po zániku ČR by nám stejně vládli úplně jiní lidé.

Na štěstí zatím v Radě Evropy stále ještě platí, že na takto závažná rozhodnutí potřebuje EU 100% souhlas všech prezidentů či jimi pověřených premiérů jednotlivých zemí.  Jako první nejvíce protestoval maďarský prezident Orbán. Vypadalo to, že ho EU vyloučí ze svých řad a ostatní už budou jako ovce poslušní. Zmýlila se, jejímu diktátu se odmítlo podřídit i vlastenecké Polsko a to již není díky své velikosti přehlédnutelný stát. Předsedkyně EK Leyenová proto na chvíli zmlkla, pana Orbána z EU nevyhodila  a začala se víc věnovat  sice rovněž nesmírně nebezpečnému projektu - "Evropského zeleného ůdělu" - "European Green Dealu" čímž akutní zánik členských států EU byl na chvíli oddálen.

Skuteční státníci  z okolních postkomunistických zemí střední a východní Evropy ale vědí, že je to klid před bouří a s výjimkou europeistického Slovenska, pořádají společné konference, na nichž se snaží dohodnout, jak postupovat do budoucna, aby se zabránilo této největší katastrofě v historii, která se na Evropu valí. Aby  její 2000 let stará křesťanská kultura nezanikla a naši potomci nežili pod hrůzovládou šaríi muslimských krutých nájezdníků. A protože náš bývalý prezident Václav Klaus je ve světě již desítky let velice známý svými přednáškami, referáty, knihami a články o nebezpečí tohoto projektu, je na tyto konference zván i přesto, že již po formální stránce není výkonným politikem. A on jako bytostný vlastenec a demokrat se snaží ze všech sil úsilí paní Leyenové a jejích nohsledů zabránit, jezdí na setkání těchto státníků a burcuje proti zániku naší republiky, za kterou naši předkové pokládali doslova životy. Bojuje tím za svobodu každého z nás.

Václav Klaus vyzval na universitě v Toruni k sametové revoluci v EU

Na poslední konferenci 12. srpna 2021 v polské Toruni poukázal ve svém projevu (celé znění uvedeno na konci článku) na naivní a neomluvitelně nezodpovědný vstup naší republiky do postdemokratického, nadnárodního a centralisticky organizovaného útvaru EU. Do útvaru, který neusiluje o volný trh ani o parlamentní demokracii a je povznesený nad staré evropské civilizační tradice, jakými jsou koncepce národních států, rodina a tisíciletá křesťanská kultura. Do útvaru, v němž se politická korektnost, multikulturalismus, pozitivní diskriminace a human-rightismus staly důvody pro potlačování svobody slova a pro umlčování opozice. Stupeň manipulace valící se k nám z Bruselu mu připomíná éru pozdního komunismu. Ze všech těchto důvodu dospěl k závěru, že EU je již neopravitelná, ale že Evropa proto potřebuje zásadní změnu, novou sametovou revoluci. Ohlas na jeho projev byl obrovský a soukromá universita Toruńska Szkoła Wyższa udělila mu za mimořádný příspěvek k politickému, hospodářskému, kulturnímu, vědeckému a sociálnímu rozvoji střední a východní Evropy prestižní Jagellonskou cenu.

Suverenita jednotlivých členských zemí  je sice v  antidemoktratickém útvaru zvaném EU již nyní fakticky minulostí, přece však nás ještě bruselské elity nemohou zrušit tak jednoduše, jak si představovaly, a to díky dosud platnému právu veta platícího pro představitele jednotlivých států v Radě Evropy. Jde tedy o to, aby státy střední a východní Evropy nespokojené se současnou politikou EU nepovolily a snažily se toto právo udržet. Aby za svobodu svých států bojovaly jako celek. Je naděje, že pokud by pohrozily společným vystoupením z EU, mohla by se EU zaleknout, že strhnou i další země - vzpomeňme jen na výsledky referend v Holandsku a ve Francii. A i přesto, že již mnoho let je profesor Klaus přesvědčen, že je neopravitelná, mohla by se začít chovat slušněji.  A pokud ne, pak setrvání v ní je státní sebevraždou. Proto se nadále státníci, kteří chtějí své státy zachovat, nadále setkávají a radí se jak postupovat.

Václav Klaus vysvětlil v Karpaczi jak by se měly chovat východoevropské a středoevropské země vůči EU jako celku

V úterý 7. září 2021 odcestoval profesor Václav Klaus na pozvání přítele prezidenta Kaczinského opět do Polska, aby na konferenci v  Karpaczi představil svůj pohled na to, jak by se v současné velice vypjaté situaci po vyhlášení  předsedkyní Evropské komise (EK) Ursuly von der Leyenové "Evropského zeleného údělu" - "European Green Dealu" a po jejím sdělení, že EK hledá svého nového Liedershipa, měly chovat východoevropské a středoevropské země vůči EU jako celku. 

"I když je mi jasné, že Evropa nehledá nového Liedershipa, ale přeje si, aby byl vybrán ze současných  potenciálních liederů, kteří ji i nadále chtějí vést k zářným zítřkům, a že rovněž  vím, že z 530 stranách referátů, které na konferenci zaznějí, bude 99 % psáno opačně smýšlejícími osobnostmi typu Tusků a nejrůznějších NGO, přijal jsem pozvání, protože si vážím prezidenta Kaczinského a těším se na setkání a na rozhovor s ním o tom, kam chce směřovat Polsko on," uvedl před odjezdem na konferenci prezident Václav Klaus a ještě dodal, že neví, nebude-li tam tentokrát lynčován, protože se obává, že tam bude strašným způsobem provokovat tím, že se chce hned v úvodu zeptat paní   Leyenové jak může  navrhovat Liedershipa v instituci, která postrádá demos neboli lid. V Polsku existuje demos, takže může mít lidra, kterým je Kaczinský, v Maďarsku rovněž existuje démos, takže může mít lídra a tím je Orbán.

Jaký závěr z výše uvedeného učinit je podle redakce Fragmentů jasný: 

Vystupme z EU referendum - nereferendum než nás rozpustí v kotly evropských regionů

Ano v EU skutečně není demos a proto je tam v čele jen jakási paní Leyenová. EU skutečně potřebuje zásadní změnu, ale ne k větší centralizaci, ale naopak návrat k principům Evropského hospodářského společenství suverénních zemí. Jenže o tom nechtějí její vládnoucí úředníci slyšet. Chce-li to někdo docílit, musí v ní  vyvolat kontrarevoluci. Ještě lepší by ale bylo, aby se nalezl lídr, který by vzal na sebe odpovědnost, praštil do stolu a vzal na sebe historickou odpovědnost za vystoupení z EU. Referendum - nereferendum. Jeho výsledky by stejně evropští byrokraté neuznali, jako v Holandsku či Francii. 

O Klausově představě jak by se měly nespokojené státy v EU chovat, přineseme zprávy v dalším článku. Jak ale víme, za celých 30 let nezměnil své dosavadní postoje a dá se proto předpokládat, že ani svůj dosavadní postoj k EU nezmění. A to i přesto, že to chce opravdu velkou vnitřní sílu hovořit proti většině europeistů v přeplněných sálech. 

 **********************************************************************

Text projevu prof. Václava Klause na semináři v Toruni, který mu vynesl velký aplaus za výzvu k sametové revoluci č.II

Toruń Speech: Is it possible for Central and Eastern European states to preserve their identity in the European Union?

ENGLISH PAGES, 12. 8. 2017

Your Magnificence Mdm. Rector, Professors, Students, Distinguished Guests, Ladies and Gentlemen,

It is a great pleasure to be for the first time in your beautiful historic city and it is a great honour for me to receive the highest award of your University – the Jagiellonian Prize. I take it – as a Czech – very seriously.

I consider the Jagellonian period in our relations historically very important and for our present times also very inspiring. In one moment of history, six hundred years ago, the Poles, the Czechs and the Hungarians (and together with them the Slovaks) cooperated under the Jagellonian rule to defend their common interests against possible threats, coming both from the West and from the South. Though it did not last long, the Jagellonian period gave us an example which we continue to develop – to a certain extent and in a new historic setting – now under the “V 4” label.

This is not my first award from a Polish university. Five years ago, I got an honorary doctorate degree from the Cardinal Stefan Wyszyński University in Warsaw. When receiving it, I stressed that I take it as a personal award which reflects my own political and academic activities, but I added that I take it also as an extraordinary and friendly gesture towards my country, the Czech Republic, for which Poland is not only a neighbour with similar historical experiences but also a country with which we have many things in common. I take your prize in the same spirit. The positive development of the Czech-Polish and Polish-Czech relations has always belonged to my political and personal priorities. Let me express once again my gratitude to the Senat of the Jagiellonian College in Toruń and to you, Mdm. Rector, for having recognized this fact.

I visited Poland many times both in the communist era and in the later years. I have always found your country to be the closest one to the Czech Republic. I am proud to have had the opportunity to give speeches and lectures here and to have four of my books translated into Polish and published in your country. The titles of these books indicate my lifelong topics and to a certain extent even my positions on them:

Błękitna planeta w zielonych okowach (which covers my already long-lasting fight with the irresponsible global warming alarmism);

Czym jest Europeizm? (which was my short critical summary of the ideology of europeism);

Gdzie zaczyna się jutro (containing my discussion of communism and of the subsequent transformation era);

My, Europa i świat (my interpretation of the most important international events I experienced as a politician in the post-communist era).

The Czech Republic and Poland are neighbours which inevitably results both in a peaceful coexistence in some moments of history and times of disputes and conflicts in others. It was interesting for me to find out – while preparing my trip – that a Czech protestant scholar and humanist Pavel Stránský ze Záp spent two decades as a professor at your Evangelic Gymnasium almost four centuries ago (being forced to leave Bohemia after the victory of Catholic armies organized by the Habsburg Empire in the battle of White Mountain on the outskirts of Prague at the beginning of the 17th century).

Being both situated in Central Europe, we also used to have the same, not always friendly neighbours – Germany on the one side, and Russia on the other. There is, nevertheless, a difference. The Czech Republic is geographically slightly better located which means that our clashes with Russia have not been so frequent and so tragic as yours. For that reason, it is fair to say here today that we may see a current Russian danger less dramatically than you.

By suggesting a title of my today´s speech, you helped me to think thoroughly about a very important topic: Is it possible for Central and Eastern European states to preserve their identity in the European Union? I see this as the issue, the topic, the question of our times. And as the issue of my life.

The fall of communism – I am convinced that you in Poland have the right to call it a victory over communism – brought both of us the hope and optimism we had been dreaming of for so long. Looking back at the last quarter of the century, we dare say that we both have succeeded in our endeavours. Our countries are very different now than thirty years ago. We are both convinced that the Polish and Czech transformations were the most radical and profound in the Central and Eastern Europe, not to speak about the developments in the post-Soviet Union territory. These early achievements provided us with a very good starting position.

As I said, the early years of the post-communist era were successful but I am afraid that we went through something like a U-curve development, probably more in the Czech Republic than in Poland. The visible and undoubtedly positive changes at the beginning were followed by a slow return to a more socialist, more centralistic, more etatist, less free and less democratic society than we had wished and planned.

It was partly caused by ourselves – by our insufficient belief and faith in freedom, free markets and historically proven values, customs and behavioural patterns – and partly by our almost innocent, inattentive and – as we can see now – unforgivably careless entering the post-democratic, transnational and supranational, centralistically organized European Union, violating parliamentary democracy, guaranteeing neither free markets nor old cultural and civilizational European traditions.

Both our countries wanted to participate actively in the European processes and developments. We didn´t, however, need the EU membership as an international safeguard for our getting rid of communism. We didn´t need help from the West in this respect. In the resolute and unhesitating rejection of the old communism, we were strong enough – perhaps more than most of other post-communist countries. We were genuinely happy when regaining our freedom and our sovereignty. We wanted to become standard European countries in the old sense. After four decades of being locked in the semiautarchic Soviet Empire, we wanted to be a part of a friendly cooperation with other European countries to our mutual benefit.

To connect these ambitions of ours with the participation in the European integration process was possible and meaningful only at the beginning, in 1989, in the pre-Maastricht era. It becomes less meaningful now, in the post-Maastricht and especially post-Lisbon era. The European integration process has been transformed by these two treaties into a European unification process. Due to it, the sovereignty of the individual EU member states practically vanished.

The currently prevailing EU ideology (I used to call it Europeism) undermines the traditional, historically proven, main building blocks of the European society:

the nation state – by favouring regions to states and by attacking a nation state as an awful and abominable basis for nationalism (and, therefore, for wars);

the family – by promoting genderism and feminism, by proposing all kinds of registered partnerships and same-sex marriages, by questioning the natural sexual orientation of men and women, etc.;

the man – by trying to create a new European man, homo bruxellarum, by artificially mixing citizens of European countries and – especially in the recent era – by promoting and organizing the mass migration of individuals without European roots into Europe.

The non-explicitly formulated ambition of current European elites is to destroy all naturally risen collective entities and such concepts as nation, religion, civilization and culture and to create a fragmented society of atomized individuals who would blindly follow their instructions, directives and required models of behaviour. I was pleased to find that the same point was raised by President Trump in his recent Warsaw speech when he said that “our freedom, our civilization and our survival depend upon the bonds of history, culture and memory”.

All what we can see in Europe now is done under the umbrella of political correctness, multiculturalism and human-rightism. These “isms” (or doctrines) have become the principle ways and methods aiming to block a serious discussion about fundamental issues, aiming to eliminate free speech, indoctrinate new generations, and silence the opposition. Some of us experienced such an arrangement in the communist era. To make such a comparison is not a provocative overstatement. The contemporary degree of manipulation and indoctrination reminds those of us who are alert and live with open eyes the era of the late communism.

It is our task to stop it. It is a task for all of us. It is, of course, a special task for schools and universities. The universities are – or at least should be – the citadels of a free discourse, of a free exchange of views, of a sophisticated argumentation. They should fight prejudices, apriorisms, politically motivated half-truths or non-truths. I wish your university much success in this effort.

This is also a special task for all European democrats, for this almost to extinction condemned species. Especially we in Poland and the Czech Republic, with our experience with communism, should be on guard. We have, in this respect, a special responsibility. We should become the custodians of old European values, traditions and customs. I am convinced that we have a certain comparative advantage which doesn´t exist in the West. I don´t take it as an overstatement or a mere hyperbole when I say that we have to help return the West to the West.

Coming back to the question you raised, I am obliged to say the following: it is possible for Central and Eastern European countries to preserve their identity but it requires a fundamental shift in Europe, something we used to call a Velvet Revolution in my country. The increasing frequency of acts of violence and terrorism in Western Europe, connected with mass migration, suggests that it may not to be so velvet.

I started my today´s speech by mentioning the Jagellonian tradition. At that time, our predecessors stood side by side to protect Europe and its civilization against violent Islamic Ottoman invasion. This experience and traditions motivate us to reject the dangerous and totally irresponsible policies of the current European elites, giving way to new Islamic ambitions on our continent. I am glad to have the opportunity to stress this on the soil of the Jagellonian College in Toruń.

Once again, let me repeat how grateful I am for being here with you today and for being distinguished with the highest award of your university. Thank you very much.

Václav Klaus, Jagiellonian Prize Award Ceremony Speech, Toruń, Poland, August 12, 2017.

 
]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY) SPOLEČNOST Thu, 09 Sep 2021 11:02:53 +0000
Rekviem za 11. září 2001, za nejzrůdnější islámské útoky, které navždy změnily svět http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/islam-zhouba-civilizace/item/3655-rekviem-za-11-zari-2001-za-nejzrudnejsi-islamske-utoky-ktere-navzdy-zmenily-svet http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/islam-zhouba-civilizace/item/3655-rekviem-za-11-zari-2001-za-nejzrudnejsi-islamske-utoky-ktere-navzdy-zmenily-svet Hrozivý mrak, který zbyl 11.9.2001 ze Světového obchodního centra pokryl nevratně svou šedí celou do té doby šťastnou a svobodnou Ameriku

Člověku připadá, jako by to bylo dneska a nikoliv před dvaceti lety, kdy jsme se zděšením sledovali, jak první letadlo plně naložené leteckým benzínem v 8:46 místního času explodovalo nárazem do první budovy Světového obchodního centra v New Yorku a  druhé pak v 9:03. Obě budovy zvané místními Dvojčata se  v důsledku požáru, který tato letadla zapříčinila, zhroutily  a dokonáno bylo v 10:28 hodin. Obyvatelé Spojených států si 11. září 2021 jistě tuto strašnou a bezmeznou tragédii připomenou. Tragédii, která nezměnila pouze životy pozůstalých a vzhled New Yorku, ale celý svět. Spolu s nimi si toto hrůzostrašné a neblahé výročí připomenou i čeští umělci v New Yorku pořadem zvaným REKVIEM 2021/Requiem 2021 České centrum New York ve spolupráci s Harmony Foundation  a Generálním konzulátem ČR v New Yorku chystá pietní večery připomínající 11. září 2001 a oběti teroristických útoků. Hlavní částí programu s názvem Rekviem 2021 bude digitální show spojená s videomappingem na hudební rekviem skladatele Juraje Filase. Akce se konají ve Velkém sále České národní budovy na Manhattanu. Projekt podpořily visegrádské země a sdružení evropských kulturních institutů v New Yorku EUNI. 

 

Trumpovi stejně jako mně Dvojčata schází, mešita na Manhattanu v jejich blízkosti by byla jen zneuctěním na tří tisíce obětí islamistického terorismu… Snímek Břetislav Olšer
 
Světové obchodní centrum v New Yorku zvané Dvojčata na Manhattanu schází všem, kteří zažili 11. září 2001 nejbestiálnější útok muslimských fanatiků, v němž ve dvou jejich věžích zahynulo skoro 3000 lidí.
 

.Snímky FBI zachycující vyšetřování teroristického útoku na Pentagon z 11. září 2001.

Snímky zveřejněné Americkým Federálním úřadem pro vyšetřování (FBI) ukazují, jak to na místě vypadalo krátce po tragédiiRekviem znamená česky zádušní mši neboli mši za zemřelé. V katolické liturgii je tato mše sloužená jako součást pohřebních obřadů či při příležitosti zvláštní vzpomínky na zemřelé. Lepší název pro vzpomínku na 3000 zavražděných nemohl nikdo vymyslet. Kéž by si Američané při této vzpomínce na bestiální činy spáchané věřícími muslimy už konečně uvědomili, jakým vzorem pro svět USA byly, a vrátili svou zemi do doby před touto bestiální tragédií a tím i celý náš civilizovaný svět, který je ve všem odjakživa následuje. 
PODROBNOSTI O PROGRAMU ČESKÝCH UMĚLCŮ V NEW YORKU
Podrobnosti o programu se dozvíte následujícím sdělením, které zaslala našemu listu Petra Jungwirthová, Čtěte:

HUDEBNÍ KATARZE A „ ODCHÁZENÍ“ 

Rekviem 2021- tak zní název programu sestávajícího ze dvou pietních večerů konaných ve čtvrtek 9. 10. 2021 a v pátek 10. 9. 2021 (tj. v předvečer teroristických útoků). Součástí nevšední podívané bude digitální projekce spojená s videomappingem připomínající temné dvacetileté výročí tragické události. Obrazy multimediální show umocní hudební rekviem Oratio Spei (Modlitba za naději) Juraje Filase. Sám autor věnoval tento svůj opus všem obětem mezinárodního terorismu. Filas se řadí ke špičce soudobých skladatelů. Svým celoživotním dílem navazuje na estetický a filosofický ideál mistrů předchozích staletí, jejichž hudební katarze dodává lidem naději dodnes. Na střeše České národní budovy v centru Manhattanu pak budou následovat další dvě exhibice virtuální reality se stejným hudebním podkladem. Jejich autory jsou čeští umělci Markéta Gebrian a Alex Dowis. Celý program je v režii mladé americké filmařky českého a slovenského původu Anny Evy Kotyzy, která žije a pracuje v New Yorku.

ARNOŠT KAREŠ, GENERÁLNÍ KONZUL ČR V NEW YORKU:

Na 11. září 2001 nelze zapomenout, každý z nás na něj má osobní vzpomínku. V tento tragický den byli tady s Newyorčany také naši diplomaté, Češi žijící a pracující v New Yorku
a samozřejmě krajané. Prožívali jsme s nimi těžké chvíle zármutku a každý rok v tuto dobu na oběti, které si útoky vyžádaly, vzpomínáme. Letos, při 20. výročí, je tato vzpomínka mimořádně silná, a proto se chceme v tichosti sejít a při rekviem Juraje Filase věnovat naši vzpomínku všem obětem, ale také těm, kteří pomohli Americe znovu na nohy

Markéta Gebrian svou nevšední výtvarné virtuální exhibici popisuje jako transcendentální interpretaci toho, co je za hranicí lidské zkušenosti. „Odcházení duše tunelem za světlem do kosmu. Je to 360stupňové video vytvořeno pomocí 3D modelu a VR programu,”uvádí doslova.

MIROSLAV KONVALINA, ŘEDITEL ČESKÉHO CENTRA NEW YORK:

„Rekviem 2021 připomíná 20. výročí tragických událostí z 11. 9. 2001 a ty, kteří v tento den a po něm přišli o život. Digitální show se bude promítat na stěny Velkého sálu Bohemian National Hall, následné virtuální 360stupňové exhibice budou na střeše Národní budovy. Celovečerní program je výsledkem mnohaměsíční spolupráce výtvarnice Markéty Gebrian, semifinalisty soutěže America’s Got Talent z ČR Alexe Dowise, česko-americké výtvarnice Jitky Exlerové a americké režisérky Anny Evy Kotyzové, jejíž rodiče pocházejí z bývalého Československa.“

V programu zazní nahrávka rekviem skladatele Juraje Filase tak, jak byla natočena v pražském Rudolfinu v roce 2013 s pěvci Metropolitní opery z New Yorku, díky úsilí Harmony Foundation v obsazení Ana María Martínez - soprán, Matthew Plenk  - tenor, Filip Bandžak - baryton, Kühnův smíšený sbor, Symfonický orchestr hlavního města Prahy - FOK řídil Kent Tritle. 

Každé ze dvou představení může během dvou dnů zhlédnout maximálně 80 pozvaných hostů, kteří si připomenou nejtragičtější útok na Spojené státy od 2. světové války, ale zejména vzpomenou na jeho oběti. Vzhledem k pandemickým cestovním restrikcím vzniká celý program mezi severoamerickým kontinentem a Evropou na dálku.  Celkem se jedná o dvě identická představení, která se však musí obejít bez fyzické účasti českých umělců s výjimkou Markéty Gebrian, která je v současné době v rámci Fulbrightova programu v New Yorku osobně přítomna.

REKVIEM 2021/  Requiem 2021, Datum: 9. září (čtvrtek) 10. září (pátek), Začátek vždy v 19:30 hodin, Místo konání: Bohemian National Hall, Režie Requiem 2021: Anna Eva Kotyza, Hudba: Juraj Filas, Umělecká vedoucí: Jitka Exlerová, Výtvarník: Ash Black, Virtuální doprovodná exhibice 01: Markéta Gebrian, Virtuální doprovodná exhibice 02: Malování světlem: Alex Dowis, Hlavní organizátoři: Harmony Foundation, České centrum New York,  Vzniklo za podpory: BBLA New York, Velvyslanectví ČR v USA, Generálních konzulátů ČR a SR v New Yorku a dále polského a maďarského kulturního institutu v New Yorku. Kontakt pro novináře: Česká centra: Oddělení marketingové komunikace a IT, Petra Jungwirthová, tisková mluvčí;  M: 725 890 030, E: jungwirthova@czech.cz; komunikace@czech.cz

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY) ISLÁM - ZHOUBA CIVILIZACE Thu, 02 Sep 2021 08:58:07 +0000
Když se spojí milovníci zvířat, dějí se zázraky http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/umeni/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/3653-kdyz-se-spoji-milovnici-zvirat-deji-se-zazraky http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/umeni/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/3653-kdyz-se-spoji-milovnici-zvirat-deji-se-zazraky Pomozme jim změnit život bez bolesti s stresů
Je až překvapivé kolika lidem není osud laboratorních zvířat lhostejný a všem za tyto mnohdy nelidsky týrané němé tvory za to děkujeme. V současné době se snaží spolek Svoboda zvířat rozjet celoevropskou kampaň Evropu bez pokusů na zvířatech. Jde o zákaz zbytečných a mnohdy velice bolestivých pokusech na živých zvířatech místo provedení téhož simulacemi na počítačích. Smyslem akce je především to, že i zoologové, lékaři a kosmetici si musí uvědomit, že žijí ve třetím tisíciletí a naučit se pracovat s novou výpočetní technikou. A povinností politiků je vytvořit zákony, kterými je k tomu dotlačí. Samozřejmě je jasné, že nejde stoprocentně odbourat například nácvik lékařů u nových operačních metod některých orgánů jako srdce, mozku a dalších na prasátkách a že zkouška nových vakcín proběhne nejdříve na zvířatech, aby byly povoleny aplikace na lidech. To jde ale o málo případů a lékaři se snaží, aby tato zvířata přežila, aby mohli zaručit, že i lidé přežijí a získali povolení prvních operací na nich. Jako fyzik však vím, že většinu mnohdy mnohaleté práce při jejich studiu a následné výrobě léků jde ale ve třetím tisíciletí dělat na počítačových modelech místo mnohdy nelidsky bolestivých pokusech na zvířatech. Nejde jen o pejsky či opičky, ale zejména o naprosto bezcitné chování k myškám a potkanům či králíkům... Ty neberou povětšině laboranti jako cítící bytosti. Proto mne potěšil dopis paní Dominiky Juhásové ze Svobody zvířat, že se její úsilí o sehnání peněz na výše uvedenou kampaň podařilo a akce za zamezení pokusů na zvířatech se může rozjet. Uvádím dopis v plném znění. 
Dobrý den! Musím se s Vámi podělit o skvělou zprávu! Do dnešního dne se podařilo vybrat celých 721 721 Kč  na kampaň za Evropu bez pokusů na zvířatech. S takovou částkou to rozjedeme opravdu ve velkém a Evropskou občanskou iniciativu podepíše dostatek lidí, aby konečně skončilo týrání zvířat v laboratořích. V něco takového jsem vůbec nedoufala. Myslela jsem, že lidé považují pokusy na zvířatech za nutné zlo. A že stěží vybereme 97 tisíc, což byl náš původní cíl. Ale výsledek mi ukazuje, že lidi týrání zvířat v laboratořích opravdu trápí. Dosud 1268 lidí bylo ochotných darovat svoje peníze na to, aby tohle peklo skončilo! Peníze na kampaň tedy máme a brzy to rozjedeme :-). Nicméně pokud ještě chcete přispět, máte poslední možnost - i kdyby to měla být jen desetikoruna  díky níž zajistíte podpis jednoho člověka pod naši iniciativu. 
 
Vím, že Vám na zvířatech opravdu záleží a chcete pro ně lepší budoucnost. Loď právě odjíždí a tohle je Vaše možnost naskočit. Tak co? Přidáte se?  Pak klikněte na:  JDU DO TOHO
Dominika Juhásová, priznivci@svobodazvirat.cz
 

Co k tomu, kromě poděkování za plačící zoufalá zvířata dodat? 

Snad ještě to, že má  plnou mediální podporu naší Kulturně-hospodářské revue Fragmenty v rubrice Pláč zvířat.  Tam jsme umístili i její včerejší článek PODPOŘTE PROSÍM UKONČENÍ ZBYTEČNÝCH UTRPENÍ ZVÍŘAT V LABORATOŘÍCH, ZEJMÉNA KOSMETICKÝCH, KDE NEJDE O VÝVOJ LÉKŮ ZACHRAŇUJÍCÍCH ŽIVOTY.

Kdysi jsme mediální podporou zachránili spolu s dalšími milovníky zvířat několik kamionů chrtů týraných a bestiálně zabíjených ve Španělsku po neúspěšných závodech a také ročně 20 000 psů a koček střílených na Slovensku po 14 dnech v útulcích. Pak jsme spolubojovali také úspěšně proti množírnám psů a nyní má naši podporu tato akce. Posíláme naši revui všem politikům, kulturním pracovníkům a do redakcí takřka všech médií a doufáme, že i jako v předchozích letech se i nyní někdo z vlivných osobností najde, kdo projeví zájem. Víme, že to nebude lehké, neboť půjde o změnu legislativy a bude to proto boj obtížný neb v tom pojedou miliardy vysoce movitých firem, ale kdyby to pomohlo alespoň zamezení nevětších excesů, které se naprosto zbytečně na zvířatech dějí, bude to pro nás velká odměna. Takže paní Juhásová Jdeme s vámi do toho :-)

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY) PLÁČ ZVÍŘAT A MORÁLKA LIDÍ Wed, 25 Aug 2021 10:14:18 +0000
Podpořte prosím ukončení zbytečných utrpení zvířat v laboratořích, zejména kosmetických, kde nejde o vývoj léků zachraňujících životy http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/umeni/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/3651-podporte-prosim-ukonceni-zbytecnych-utrpeni-zvirat-v-laboratorich-zejmena-kosmetickych-kde-nejde-o-vyvoj-leku-zachranujicich-zivoty http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/umeni/plac-zvirat-a-moralka-naroda2/item/3651-podporte-prosim-ukonceni-zbytecnych-utrpeni-zvirat-v-laboratorich-zejmena-kosmetickych-kde-nejde-o-vyvoj-leku-zachranujicich-zivoty TISÍCE ZVÍŘAT TRPÍ PŘI TESTOVÁNÍ KOSMETIKY, NÁSLEDNĚ JSOU ZABITY A ROZŘEZÁNY...  Proto prosíme neprovádět na zvířatech zbytečně drastické pokusy ale jen v krajních případech jde-li o záchranu života novým lékem. Omezme toto mučení zvířat na minimum.
Už téměř dva měsíce sbíráme peníze na rozjezd Evropské občanské iniciativy. Jejím cílem bude postupně ukončit pokusy na zvířatech v celé EU. Zbývají poslední tři dny, kdy je možné darovat a podpořit konec utrpení psů, koček a dalších zvířat v laboratořích. Do cílové částky chybí 40 tisíc Kč. Vím, že Vám na zvířatech záleží a trápí Vás jejich zbytečné utrpení. Proto se na Vás dnes obracím s prosbou o mimořádný dar. Jen díky lidem jako jste Vy jsme mohli úspěšně bojovat například za zvířata na kožešinových farmách nebo v cirkusech. A jen díky lidem jako jste Vy budeme moci bojovat i za zvířata v laboratořích a jednou provždy ukončit jejich utrpení.

P.S.: Před pár týdny EU zveřejnila statistiky pokusných zvířat za rok 2018. Není to veselé čtení. Počet pokusů oproti předchozímu roku téměř neklesl a přibylo pokusů, které způsobují zvířatům největší utrpení. A také stále probíhají pokusy na zvířatech i v případech, kde již existují schválené metody bez zvířat. Jak je vidět, naše kampaň bude opravdu potřeba. Samo od sebe se nic nezmění. Sami to ale nezvládneme. Pokud chcete skutečnou změnu, prosím, podílejte se na ní spolu s námiMoc děkujeme.

Ano, jdu do toho!

Lublaňská 18, Praha 2, 120 00
 
 
 
]]>
PLÁČ ZVÍŘAT A MORÁLKA LIDÍ Mon, 23 Aug 2021 11:53:22 +0000
Rozhodně už NEPŘIJÍMAT v ČR žádné další Afghánce http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/islam-zhouba-civilizace/item/3650-rozhodne-uz-neprijimat-v-cr-zadne-dalsi-afghance http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/cirkev/islam-zhouba-civilizace/item/3650-rozhodne-uz-neprijimat-v-cr-zadne-dalsi-afghance Těchto bojovníků Talibánu se již podle VOX POPULI v Rakousku vyklubalo velké množství z příchozích utečenců přišedších do Rakouska balkánskou cestou. Proto je přijímání těchto lidí velice nebezpečné!

Rozhodně už NEPŘIJÍMAT k trvalému pobytu v ČR žádné další Afghánce, než ty, které přivezly letecké speciály a kteří byli prověřeny už českými vojenskými službami na území Afghánistánu. Budiž nám výstrahou příklad Francie, která v roce 1962 přijala uprchlíky, kteří spolupracovali s francouzskou správou v Alžíru, a kterým hrozil smrtelně nebezpečný postih od alžírských nacionalistů, kteří zvítězili nad Francií a Francie Alžír vyklízela. Ačkoliv první generace byla za záchranu života Francii vděčná, jejich potomci ve třetí generaci v tom lepším pískají při francouzské hymně, v tom horším páchají teroristické činy. Proto Rozumní, jejichž jsem předsedou, varují před přijetím dalších uprchlíků z Afghánistánu.

Rozumní,  se rozhodli kandidovat na kandidátce ekonomicky silné Aliance pro budoucnost spolu s dalšími stranami a hnutími: Agrární demokratická strana, Strana konzervativní pravice - Řád národa, Demokratická strana zelených DSZ - za práva zvířat (Pozor! NEJSOU to ti eurohujerští Zelení, které propaguje neustále ČT, naopak DSZ kandidovala spolu s námi za Suverenitu v roce 2010, kdy za nás kandidovala i Jana Bobošíková a málem jsme se dostali do parlamentu. Tato DSZ podporuje a zakládá útulky pro opuštěné a týrané pejsky a je proti týrání zvířat), Starostové pro kraj (jsou v ní ti starostové, co zásadně nesouhlasí se spojením Starostů s Piráty), Zdraví, sport, prosperita (lékaři a sportovci, kteří vyznávají heslo "sportem ke zdraví"). Naše heslo je Za spravedlnost a životní jistoty. Důležité je také, že pokud se dostane ALIANCE do parlamentu, má stoprocentní koaliční potenciál, čili může být součástí vlády. 

Já jsem např. ve stínové vládě nominován na ministra kultury a konečně bych mohl zařídit to, aby se v našich rádiích začaly zase hrát české, moravské a slezské písničky a nevyvážely se miliardy do zahraničí za převahu anglických a amerických písní. A vůbec bych podporoval skutečně českou kulturu, včetně kultury regionální. Chci také prosadit zákon o českém jazyku tak jak to také zatím bezúspěšně navrhovala KSČM. Vidíte nevýhodu toho, když strana není přímo v koalici ale pouze podporovatelkou. Není dle mého názoru možné, aby v ČR byly některé nápisy pouze v angličtině a v některých zahraničních firmách byla komunikačním jazykem pouze angličtina (a to říkám s vědomím, že sám anglicky naprosto plynně hovořím, právě tak jako německy a dalšími třemi jazyky). Prostě naše řeč se musí chránit jako dědictví národních buditelů Nyní nastoupí mohutná kampaň a počítáme s tím, že by ALIANCE mohla dostat až 8% hlasů

Kandidáty Rozumných najdete na všech kandidátních listinách Aliance pro budoucnost (APB). Držte nám ve volbách palce a když se vás někdo zeptá, koho budete volit a nemáte sami zatím žádného favorita, tak odpovězte Alianci pro budoucnost (APB) Děkuji.

Váš Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH, lídr kandidátky Aliance pro budoucnost v Královéhradeckém kraji

]]>
hannig.petr@seznam.cz (PETR HANNIG) ISLÁM - ZHOUBA CIVILIZACE Fri, 20 Aug 2021 09:44:40 +0000
Předání moci Talibánu v Afghánistánu je po Iráku, Libyii, Sýrii a Ukrajině zdrcující porážkou západního expanzionismu http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/svet/item/3640-predyni-moci-talibanu-v-afghanistanu-je-po-iraku-libyii-syrii-a-ukrajine-zdrcujici-porazkou-zapadniho-expanzionismu http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/svet/item/3640-predyni-moci-talibanu-v-afghanistanu-je-po-iraku-libyii-syrii-a-ukrajine-zdrcujici-porazkou-zapadniho-expanzionismu
Šokující, pro mnohé překvapivý vývoj v Afghánistánu – bleskurychlý debakl západní intervencí (v čele s USA) udržované afghánské vlády a triumfální vítězství islamistického hnutí Tálibán – je potvrzením dlouhodobého stanoviska, které IVK k tomuto konfliktu a naší účasti v něm zastává. Jsme rozhodnými odpůrci agresivního lidskoprávního intervencionismu a snah exportovat západní univerzalistické představy o uspořádání společnosti do zemí, které k něčemu podobnému nejsou kulturně, společensky i nábožensky vhodné. Afghánská válka tuto nevhodnost velmi rychle demonstrovala a z toho pramenila i jistá zdrženlivost, kterou vůči ní v době svého mandátu zaujímal prezident Václav Klaus.

Afghánská zdrcující porážka západního expanzionismu je jen dalším příkladem v řadě: Irák, Libye, Sýrie, Ukrajina. To jsou země, kde se Západ snažil bez jakýchkoliv skrupulí vměšovat do jejich vnitřních problémů, aby je nakonec zradil, opustil, nesplnil očekávání, na základě kterých v těchto zemích intervenoval a podporoval tu část společnosti, která se zdála být Západu nakloněna.

Velmoci nemají přátele, ale pouze zájmy

Překvapivý konec afgánské války a předání moci Tálibánu bez ohledu na osud dosavadních přátel a spojenců je mementem a varováním pro všechny, kdo se vydávají do rukou mocných, spoléhají na ně a zapomínají se starat o zajištění vlastní bezpečnosti. Dnešní debakl potvrdil, že velmoci nemají přátele, ale pouze zájmy. Neplatí to samozřejmě jen pro Afghánistán.

Vítězství Tálibánu není překvapením, jak se tváří dnešní komentátoři, neboť se k němu schylovalo již celá léta. To, že NATO a USA tento fakt zlehčovaly, je dalším důkazem jejich nepochopení afghánské společnosti. Je důkazem pokrytectví těch, kteří z dvě desetiletí trvající války masivně profitovali a měli na jejím prodlužování zájem bez ohledu na její skutečné výsledky.

Dnešní Západ nemá oprávnění komukoliv ve světě vnucovat uspořádání společnosti podle svých představ

Stejně tak bylo jednostranným – a jak se ukázalo i nepravdivým – tvrzení, že „Afghánistán a jeho obyvatelé drtivě Tálibán odmítají“. Kdyby tomu tak bylo, Tálibán by nikdy nedosáhl toho, že dnes znovu plně ovládá celou zemi a postupuje Kábulem bez jakéhokoli odporu.

Rychlost zhroucení loutkové prozápadní afghánské vlády a její všestranně vybavené a Západem vyzbrojené armády ukazuje, že její opora v zemi byla nulová. Vysoká morálka bojovníků Tálibánu naopak potvrdila autentickou sílu odporu proti okupantům a pevné zakořenění Tálibánu v zemi a jejích tradicích. To není překvapivé. Afghánistán se vrací k režimu, který odpovídá charakteru místní společnosti více než experimenty s exportem liberální demokracie. Nepřipusťme proto hysterické snahy zneužít afghánské situace k roztočení nové vlny masové migrace do Evropy.

I ve světle této zkušenosti si přiznejme, že dnešní Západ nemá oprávnění komukoliv ve světě vnucovat uspořádání společnosti podle svých představ. Připomeňme také, jaké míře ostrakizace byl vystaven každý, kdo u nás kriticky hodnotil míru angažovanosti NATO v Afghánistánu, v Iráku, v Sýrii, či při stupňování napětí na Ukrajině.

Současně afghánský debakl ukazuje, jak sporná byla snaha založit strukturu i tradice nově budované české armády na logice námezdního expedičního sboru bojujícího ve vzdálených konfliktech.

Porážka Západu, jíž dnes v Afghánistánu přihlížíme, je také porážkou české zahraniční politiky a měli bychom být schopni si to aspoň jednou přiznat. A využít toho k zásadní reflexi. Zavazují nás k tomu i zbytečně zmařené životy 14 českých vojáků.

Nepřipusťme hysterické snahy zneužít afghánské situace k roztočení nové vlny masové migrace do Evropy.

Václav Klaus a kolektiv IVK, 16. srpna 2021

]]>
vaclav.klaus@institutvk.cz (VÁCLAV KLAUS, prezident ČR v letech 2003-2013) SVĚT Tue, 17 Aug 2021 06:41:26 +0000
Cestovní ruch se probouzí z noční můry http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/hospodarstvi/item/3638-cestovni-ruch-se-probouzi-z-nocni-mury http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/hospodarstvi/item/3638-cestovni-ruch-se-probouzi-z-nocni-mury Kdy budeme moci opět vidět něco podobného na dovolených?

Díky nízké srovnávací základně vypadají výsledky cestovního ruchu za druhé čtvrtletí letošního roku velmi dobře. Počet hostů vykázal obří růst, a i další ukazatele vypadají v meziročním srovnání fantasticky. Nicméně ve skutečnosti se cestovní ruch vzpamatovává z tak tvrdého knockoutu, že ani nárůsty o desítky procent nejsou dostatečné k zotavení tohoto těžce zkoušeného odvětví naší ekonomiky.

Podle Českého statistického úřadu dosáhl počet hostů ubytovaných v hromadných ubytovacích zařízeních ve druhém čtvrtletí letošního roku úrovně 1 568 453 lidí. To znamená, že meziročně došlo k výraznému růstu o 51,3 procenta. Počet zahraničních hostů se zvýšil na 230 089 lidí, což představuje meziroční růst dokonce o 79,1 procenta. Výrazné meziroční zlepšení ve druhém čtvrtletí letošního roku však bylo způsobeno nízkou srovnávací základnou z loňského roku, kdy kvůli pandemii byla Česká republika v podstatě vymazána z turistických map.

Vzhledem ke tragickému prvnímu čtvrtletí letošního roku je i přes zlepšující se trend zřejmé, že letošní rok se pro ubytovací zařízení nevyvíjí dobře. Nejhorší situace panuje v Praze, která je výrazně závislá na zahraničních hostech. Situace mimo hlavní město vypadá lépe. Regionální ubytovací zařízení jsou totiž více závislá na české klientele, která v pandemii vykázala větší míru stability než zahraniční hosté.

Ve druhém čtvrtletí letošního roku nás navštívilo nejvíce zahraničních hostů z Německa a Slovenska. S velkým odstupem na třetím místě následovali hosté z Polska. Do první desítky nejčastějších zahraničních hostů spadají pouze lidé pocházející z Evropy. Jedinou výjimku tvoří na deváté příčce hosté ze Spojených států. Z asijských zemí se do první desítky nikdo neprobojoval.

]]>
stepan.krecek@bhs.cz (ŠTĚPÁN KŘEČEK, hlavní ekonom BH Securities ) HOSPODÁŘSTVÍ Wed, 11 Aug 2021 10:39:02 +0000
Václav Klaus - REBEL (nikoliv) bez příčiny http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/3637-vaclav-klaus-rebel-nikoliv-bez-priciny http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/spolecnost/item/3637-vaclav-klaus-rebel-nikoliv-bez-priciny Kancléř prezidenta Klause pro Kulturu Petr Hájek se svým tehdejším šéfem zůstává stále věren svým postojům

Značka VK je po desetiletí nepochybně největší stálicí a hybatelem naší společenské scény. Jako aktivní politik po převratu prosadil transformaci naší země k (tehdy) standardní západní demokracii. Když se euro-americký svět začal měnit v model, který jsme (domněle) po listopadu opustili, stal se jeho nejhlasitějším kritikem. Mnozí si myslí, že kdyby se nerozešel s ODS, stranou, kterou založil, stále by v naší zemi existovala pravice – a tedy i levice. Jedni proto doufají (a druzí se toho děsí), že se na explicitní politickou scénu ještě vrátí. Mezi ty první se zařadil i jeho věčný politický rival, prezident Miloš Zeman, když v průběhu nedávné oslavy exprezidentových osmdesátin na Pražském hradě Václava Klause k tomu vyzval slovy: „Chybíš nám!“ Václav Klaus každodenně úřaduje ve svém Institutu, vyučuje na Vysoké škole ekonomické, píše knihy, jezdí po světě a přednáší na významných mezinárodních konferencích. Přesto (nebo možná právě proto), že stojí mimo hlavní „progresivistický“ politický proud, jsou na jeho názory, podložené hlubokým studiem i velkou životní zkušeností, všichni zvědavi. Nepochybně to platí i o našich čtenářích, za něž jsem se ho ptal:

* Po desetiletí bojujete proti konceptu EU, který likviduje národní státy a snaží se přerůst v monstrum superstátu, proti hysterii kolem mystifikací s globálním oteplováním, proti ideologiím homosexualismu, genderismu, teď se již dlouho angažujete v boji proti covidové totalitě. Napohled zcela rozdílná témata. Nebo ne?

Určitě mají společného jmenovatele. Vlastně je to pořád jedno a totéž: Někteří lidé se snaží změnit svět a vytvořit ho k obrazu svému. Něco velmi podobného kdysi zamýšleli a dělávali komunisti. Bojuji proti tomu celý život. Takže i když to vypadá, že jde o témata zcela rozdílná, strukturálně jsou téměř identická.

* Jak to, že vy, nominálně konzervativní politik, jdete proti mainstreamu právě v těch nejdůležitějších tématech současného západního světa? Neplatí pro vás v tomto případě známé pravicové „svět je dost“?

Ptá-li se mě na to šéfredaktor Protiproudu, tak bych mu odpověděl, že jsem svou bytostnou podstatou „protiproudista“. Ale ono jde ještě o něco jiného. Nemohu přijmout tezi, že je to boj se světem „jaký je“. Jde o boj proti světu, do jakého nás někteří tlačí. A v tomto smyslu to není v disproporci s mým konzervativním myšlením, naopak! Já prostě hájím to přirozené minulé – a to je to, co oni bourají. Není v tom žádný rozpor s konzervativním myšlením. Dnes totiž platí, že být konzervativní znamená být rebel.

*V knížce Narozeninové zamyšlení, kterou jste nedávno ke svým osmdesátinám napsal, ale říkáte, že jste byl vlastně vždycky rebel.

Odlišuji tam však dvě etapy. Ta první, řekněme v padesátých a počátkem šedesátých let, bylo rebelství jaksi z podstaty mého pohledu na svět. Ale to bylo pořád ještě rebelství bez teorie. Bez kompasu. Bez nějaké alternativní ideologie, kterou jsem do sebe nasál někdy kolem poloviny šedesátých let. Důsledně a zásadně právě studiem ekonomie, která je v tomto smyslu velmi obecnou společenskou vědou. Takže od té doby jsem to své rebelství zacílil k nějakým obecnějším pohledům na společnost.

COVIDISMUS

* V poslední době se to projevilo ve vašem rebelském postoji ke covidu: Od počátku projevujete „občanskou neposlušnost“. Čemu ale mají lidé věřit, když všechna hlavní média, předseda vlády i prezident – a ostatně i většina parlamentní opozice – s vládními omezeními souhlasí, nabádají veřejnost k očkování – a jen několik občanských skupin a exprezident jdou proti proudu. Není to jen provokace za každou cenu?

Byl jsem zvědavý, jak by to mohlo být hanlivě nazváno, ale slovo provokace jsem nečekal. Ne, provokace to opravdu není. Provokovat nepotřebuji. Provokuji svými názory v podstatě celý život. Takže nemám zapotřebí hrát si na provokace, které by nebyly vyjádřením mého skutečného a velmi podloženého názoru.

* Vím, že zásadně rozlišujete mezi covidem a covidismem.

O to právě jde. A stále málo lidí to stále dostatečně chápe. Covid je nesporně nemoc a z mého pohledu o ní mohu debatovat nanejvýš, nakolik je či není vážná nebo nebezpečná. A vím toho o tom už opravdu dost, abych mohl tvrdit, že nebezpečí covidu je nesmírně zveličováno. Je dnes už přece jasné, že je to prostě jen jedna z nemocí, které se lidé nemají extrémně bát. Ostatně potvrzuje to i moje osobní zkušenost – člověka z takzvané ohrožené skupiny. Tu nemoc jsem prodělal, a proběhla řekněme jako běžná lehká chřipka.

* A kovidismus?

Ano, to je skutečně velmi nebezpečná nemoc. Je to metoda, která covid uchopila jako příležitost, jak zase z jiné strany ohrozit základní stavební kameny moderní západní společnosti. Na prvním místě svobodu, ale ne jen jako politickou kategorii. Třeba i svobodu pohybu, svobodu jednat podle vlastního uvážení v každodenních situacích. Covidismus je nemoc společnosti. A společnost jí onemocněla, protože se nechala zblbnout covidistickými aktivisty jako jsou pánové Smejkal, Maďar, Kubek a mnozí další. Covid může v extrémním případě ohrozit jednotlivce. Covidismus ohrožuje všechny.

* Mluvíme spolu ve chvíli, kdy nám vláda milostivě dovoluje různá takzvaná rozvolnění. Vydrží to, nebo nám na podzim zase naordinují další porci covidové totality?

Ti covidoví aktivisti jsou nesmírně vynalézaví. Když začalo být jasné, že virus přestává být téma, začali si vymýšlet jeho různé mutace, jimž dávají vznešená jména. Budou si na nás tak určitě vymýšlet nepřetržitě. V létě, na podzim, v zimě. Takže nepochybně nějakou další takzvanou vlnu ohlásí. Už teď, kdy nemocní prakticky neexistují, mluví o nutnosti třetího očkování. To je fascinující.

* Vím, že odmítáte takzvané konspirační teorie. Odkud tedy myslíte, že virus přišel? Teď se dokonce nedávní majitelé jediné pravdy o údajně přirozeném původu covidu stávají pátrači po laboratořích. A najednou to už konspirační teorie není. Nepřipustíte alespoň, že jsou za tím vším různé zájmy – například mocného farmaceutického byznysu? Myslíte, že jen využívá příležitosti, nebo na tom všem mohl spolupracovat?

Aby tahle debata měla smysl, je třeba odlišit konspirační teorii s velkým K. Představu, že skupina šílenců vše řídí odněkud z tichomořského ostrova nebo podzemního krytu. Tak to podle mě nemůže fungovat. Že se v tom ale promítají šílené zájmy některých lidí, velkého byznysu – farmaceutického zvláště – o tom naopak není pochyb. Ale že by se někde sešli a dohodli se, že pustí koronavirus do oběhu, to ne, to si nemyslím. To by pro mě bylo příliš triviální. A pokud by to tak bylo, pak by to bylo vlastně jednoduché – a dokonce snazší proti tomu bojovat. Myslím, že je to mnohem spontánnější proces, který ty zrůdné myšlenky pomáhaly šířit. Takže bych to viděl spíš jako mix těchto věcí.

* Mluvíte o zrůdných idejích. To souvisí s vaší dlouhodobou snahou vysvětlit, že například ani globální oteplování není reálná věc, ale uměle stvořený problém. Souhlasím, že je to strukturálně podobné. Takže se ptám: Proč byl stvořen a kým? Co tím politika a byznys sledují?

EKOLOGISMUS

Ideologie globálního oteplování je podmnožinou zelené ideologie, enviromentalismu či ekologismu, jak někdo říká. Když se poměrně jednoduchými metodami podařilo vypořádat s věcmi, na které bylo zelené hnutí původně zacíleno, bylo jasné, že musí přijít něco nového. Něco, co je daleko obtížněji měřitelné, než třeba že v lese nebudou igelitové sáčky a řeky budou čisté. Bylo naprosto jasné, že musí přijít něco, čeho se nedá jednoduchým způsobem dotknout, a co bude mít údajné následky až ve vzdálené budoucnosti, které se nikdo z nás nedožije. Tím je to trochu blízké náboženskému uvažování. Je to prostě v jistém smyslu alternativní náboženství.

*Jde tedy o tu neuchopitelnost?

Také. Teorie, že zvýšení CO2 v ovzduší způsobí v daleké budoucnosti nějaké nepatrné zvýšení teplot je nedokazatelná, nezměřitelná – a navíc přeshraniční. Netýká se hranic nějaké konkrétní země – což je pro tyto ideologie ideální. Nemohou ji tedy zvládat instituce národní, ale orgány globální – no prostě pro záměry této ideologie optimální věc.

A důvod? Proč to dělají?

Je jich mnoho, ale ten základní je pořád stejný: frontální útok na lidskou svobodu. Šance vyhlašovat nejrůznější zákazy, příkazy, omezení, manipulovat našimi životy. Zakázat nám – jak teď vidíme – třeba volnost pohybu, kterou přinesl vynález automobilu, jeden z největších vynálezů pro individuální lidskou svobodu.

Ten postup je dramatický a zaměřuje se celoplanetárně především na mladé generace. Vnímáte to také tak?

Ono to míří na všechny generace, ale na ty mladé, to je neděsivější. Jedna věc je, proč právě tam míří, jaký je záměr, a druhá věc, že pochopili, že právě tam je nedotčená živná půda pro tyhle děsivé sociální experimenty. Prostě si uvědomili, že mladé generace bez životních zkušeností lze nejsnáze manipulovat, protože do toho mohou zapojit školský systém. Geniálně to vystihl ve svém románu Podvolení Michel Houellebecq. Když ve Francii v prezidentských volbách zvítězí muslimský kandidát, chce pro své politické portfolio jediné: školství. Díky Houellebecqovi vstoupil pojem podvolení do slovníku, který přesně popisuje dnešní svět. A mladá generace tomu všemu vystavená se ve velké většině podvoluje – a blbne.

* Věnujete se tomuto tématu soustavně. Vydáváte knihy překládané do desítek jazyků, stále jezdíte po mezinárodních konferencích. Podařilo se vám někoho přesvědčit? Máte zpětnou vazbu?

Tisíce dopisů a mailů jistě nějakou zpětnou vazbou jsou. Ale přesvědčit a vysvětlit, o co tu ve skutečnosti jde? Jak kde. Západní společnost je v tomto smyslu zoufalá a vlastně trochu beznadějná a zmanipulovaná – tím vším, co se v ní od šedesátých let minulého století odehrává. Čím víc se od západu pohybujete k východu, je situace lepší a nadějnější. To, co se dnes odehrává v takovém Maďarsku a Polsku, je něco mimořádného. Moje nedávná účast na konferenci ve Varšavě – mimochodem za účasti dvou členů vlády – byla pro mě naprostým zadostiučiněním. Moje vystoupení bylo přijato, jak se v angličtině říká, se standing ovations, dlouhým bouřlivým potleskem vstoje. Snad ani nevím, jestli jsem takový potlesk někdy někde předtím zažil.

* Je to dáno zkušeností středo- a východoevropských generací, národů a států s předchozí totalitou?

Jednoznačně. Určitě. Ono to sice postupně mizí, protože nové generace už tuto zásadní zkušenost nemají – znovu a znovu se o tom přesvědčuji, když vyučuji a zkouším studenty – ale je tu ještě jeden aspekt. Když srovnávám většinu našich dnešních doktorandů s maďarskými či polskými, je to obrovský rozdíl. Oni ještě přemýšlejí. Samozřejmě, že je to dáno i tím, že v čele těchto zemí stojí již dlouhou dobu významné osobnosti, které tu západní plochost myšlení odmítají.

K odchodu z EU jsou nutní čeští Orbánové

* Což platí i naopak: To že je v takové většině tamní veřejnost volí, a dává jim politickou sílu a mandát, znamená, že si ti lidé pořád ještě něco autentického o světě myslí. U nás to platilo snad naposledy v devadesátých, kdy jste v roli premiéra ovlivňoval lze říci většinu – která vás opětovně volila. Ostatně i to, že je u nás stále ještě většina, která například odmítá klimatickou hysterii, je především vaše zásluha. Teď ovšem už mají u nás tuto sílu jiní – kteří se oné „západní plochosti“ ochotně přizpůsobují. To se samozřejmě týká i postoje k Evropské unii, který jste u nás jako jediný významný politik po desetiletí „kriticky kultivoval“. Proč vlastně odmítáte možnost vystoupení České republiky z EU?

Nevím, jak jste mohl přijít na to, že nejsem zastáncem odchodu z EU?

* Soudím tak z řady vašich výroků v rozhovorech pro média. Nabyl jsem z nich dojem, že při vší kritičnosti k Bruselu nevidíte náš odchod jako možný.

Určitě jsem nikdy nic takového nevyslovil. Odmítám ale naivní snílky, kteří si myslí, že se to stane, když o tom budou pouze vykřikovat. Tím totiž spíše brání tomu, aby tu vzniklo reálné a silné politické hnutí, které o změnu poměrů v unii, respektive o náš odchod z ní, bude usilovat.

* Není ale podstatné, že tím alespoň někdo takříkajíc drží prapor na politické scéně?

Nevím. To je tak zásadní věc, že se nedá změnit na politické scéně. Ta je u nás možná jen dlouhodobým úsilím, zvratem ve školství, výchově obecně, zvratem v uvažování lidí. Obvykle to přirovnávám k souboji o naši suverenitu v Rakousko-Uhersku či za komunismu. Chodit v roce 1880 po ulicích a snažit se někoho přesvědčit, že můžeme existovat bez Rakouska, by bylo legrační. Určitě by to nepřispělo k tomu, aby se to někdy o půl století později mohlo stát. Křičet někdy v roce 1960, kdy se zrovna přišlo na to, že jsme už dobudovali Novotného socialismus, a volat po tom, abychom ze sovětského tábora odešli, nemělo vůbec žádný smysl. Bylo to spíš kontraproduktivní.

* Někdo to ale vyslovit musí.

Jenže to ani o milimetr neposouvá mainstreamové uvažování o této možnosti. Mainstreamové v tom smyslu, že by se eventuálně někdy mohlo podařit úspěšné hlasování o našem odchodu.

* Takže zatím nemáme jinou šanci než čekat, až se unie zhroutí, jako se zhroutil sovětský blok, a tiše pozorovat, jak nás Brusel, respektive Německo salámovou metodou jako stát a národ rozpouští?

Ono se to vždycky odvíjí od mnoha věcí. To bych třeba musel vědět, že je tu nějaká šance návratu lidí mého typu do politického světa, nebo že je šance na zrod českých Orbánů. To ale tady kolem sebe nevidím. Když bude čtyři pět Orbánů v Evropě, když se náhodou urodí takový Orbán u nás, tak bychom ke změně poměrů v EU mohli výrazně přispět. Ale dokud je to tak, že politické strany s tímto programem buď jen taktak prolezou do parlamentu, nebo mají dvanáct patnáct procent, to je málo. Třiadvacet procent, pak se o tom bavme.

* Čím to, že v Maďarsku se zrodí Orbán, v Polsku Kaczyński – mimochodem Poláci vůbec o opuštění EU většinově nestojí, ti ji chtějí především „dojit“ – zatímco u nás, kde je skeptický postoj k unii především díky vám autentický a opravdu výrazný, je maximálním projevem „protestu“ volební vítězství Andreje Babiše?

Ty tři země jsou naprosto rozdílné. Mají úplně jinou historickou zkušenost. Dokonce i historie jejich komunistické minulosti byla úplně jiná. Vidím podstatný rozdíl už v tom, že konec komunismu u nás proběhl do značné míry nezaslouženě. My jsme si to neodpracovali. Nám to spadlo do klína.

* Jen to?

Druhá věc je – vy mě do toho nutíte a mně se do toho nechce – druhá věc je Václav Havel. Jsem věčně okřikován, abych to jméno nezmiňoval, že tím vedu jen svou věčnou válku, ale chceme-li pochopit, co se u nás stalo a děje, nelze se tomu vyhnout. Vina Havla, pokud jde o společenské i zahraničně-politické uvažování velké části naší veřejnosti, je nekonečně více neblahá, než si většina lidí myslí. Václav Havel byl v podstatě raný progresivista dnešní doby, který v sobě nesl všechny ismy, které se tu dneska zabydlují. Na to jako by se zapomnělo – a zapomínají na to i lidé docela sofistikovaní.

* Pořád se připomíná, jakou údajně skvělou úlohu u nás sehrál, zvláště v době bezprostředně po pádu komunismu.

Já tento názor prostě nesdílím. Havel byl levicový, zelený politik par excellence. Byl proti politickým stranám. Nebyl obhájcem našeho národního státu, protože myslel globalisticky – byl přece pro tu global village, tu celosvětovou vesnici – a tím ovlivnil myšlení daleko více lidí, než kdo tuší.

* Ale levicovost je u nás přece tradiční.

Především intelektuální elity vždycky směřovaly do leva. Už od dvacátých a třicátých let. Ta čtyřicátá a padesátá na to jen plynule navázala. Takže ta živná půda, dobře připravená, tady prostě existovala. A pak tu další roli sehrál i vnější faktor – dovoz různých pomatených ideologií ze Západu. Jak tady teď mnozí blábolí, že jsme pomýlení východními vlivy… My jsme pomýlení špatnými západními vlivy. A to hrozně málo lidí u nás chce slyšet, dokonce i lidí na první pohled inteligentních. Je to totiž nepohodlné a už dokonce i kariérně nebezpečné.

* Řekl bych, že to je velké téma, které by vydalo na samostatný rozhovor. Třeba se k němu v budoucnu vrátíme. Jsme totiž zjevně obklopeni nejrůznějšími reálnými nebezpečími, o nichž tady mluvíme. A přitom se většina našich politiků a médií věnuje takzvanému ruskému a čínskému nebezpečí. To jsme se už úplně zbláznili, nebo jde zase jen o zájmy některých vnějších sil a mocností – třeba o naši jadernou energetiku?

Tohle všechno už je jenom padesátý devátý důsledek toho všeho předchozího. A já si nejsem jist, jestli tady vůbec ještě nějakou jadernou elektrárnu postavíme, protože nám to soudruzi z EU nedovolí. Ruské nebezpečí? Ne to opravdu necítím a nijak se s tím neskrývám. Já cítím nebezpečí z opačné strany. Čímž vůbec nebagatelizuji nebezpečí vojensko-jaderná. Ta určitě existují. Ale to není to, co nás dnes ohrožuje. Nás ohrožuje vlastní zblbnutí, vlastní přijetí zhoubných ideologií, které k nám nikdo nepropašovává z Moskvy nebo z Petěrburgu. Ty k nám propašovávají z Washingtonu a z Berlína, tedy z Bruselu.

* Myslíte tedy, že lidé toužící po uchování normálního světa už definitivně prohráli? Nebo, co by měli dělat? Jak se angažovat, aby tu ničivou lavinu zastavili?

Samozřejmě, jediné, co mohu říci, je vybídnout k angažovanosti politické. Bez té to prostě nepůjde. Ale co konkrétního někomu v tomto smyslu poradit, to prostě v aktuální situaci nějak nevidím. A obávám se, že to všechno, o čem tu dnes spolu hovoříme, nebude ještě ani otázkou minimálně nadcházejících parlamentních voleb. Myslím, že bezprostředním úkolem je začít budovat nějaké zásadní politické hnutí, které by si dávalo dlouhodobý politický cíl. Které by bylo dobře vybaveno po stránce personální, myšlenkové. To by nějakou roli sehrát mohlo. Jasně, může přijít nějaká náhlá katastrofa, při které všechno začíná od nuly. To by mohla být příležitost pro rychlé pozdvižení praporu. Ale – vlastně ani nevím, jestli si to přát.

Petr Hájek, časopis MY, číslo 8, srpen 2021

]]>
ptrhjk@gmail.com (PETR HÁJEK, šéfredaktor Protiproudu) SPOLEČNOST Sun, 08 Aug 2021 11:57:51 +0000
Přemožení největšího tichého zabijáka v srdci vysokovoltážními nanosekundovými pulzy http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/zdravi/item/3635-homolka http://fragmenty.czwww.fragmenty.cz/index.php/zdravi/item/3635-homolka První na světě, kdo to dokázal je Petr Neužil, primář Kardiocentra v Nemocnici Na Homolce

Pokud si pustíme v posledních dvou letech jakékoliv zprávy v rádiu či televizi, je zprávou dne zpráva o koronaviru, takže člověk může nabýt dojmu, že tato potvůrka je jedinou zdravotní pohromou lidstva na naší planetě a že ke zdraví národa stačí zásobit naše zdravotnictví respirátory a naučit se očkovat obyvatele proti nemoci, kterou působí. Dovoluji si proto kacířsky připomenout, že v naší republice umírá přes 50 procent obyvatel na mnohem prozaičtější a neinfekční srdeční choroby, které jsou zejména v druhé polovině života velkým postrachem všech občanů. V roce 2018, tedy před koronavirovou panikou, zapříčinily téměř 49 000 případů úmrtí, čímž se  podílely na celkové úmrtnosti mužů 40 % a žen 47 %. Dokonce i tolik obávané zhoubné nádory jsou co do počtu úmrtí na druhém místě. Na celkovém počtu úmrtí se podílely 27 % u mužů a 22,0 % u žen. Třetí nejčastější skupinou příčin smrti byly nemoci dýchací soustavy, v jejichž důsledku zemřelo více než 8 000 osob, což je 7,8 % ze všech úmrtí u mužů a 6,9 % úmrtí u žen. O něco méně četnou skupinou byla úmrtí v důsledku vnějších příčin smrti, na které zemřelo 3900 mužů a 2000 žen, dále pak úmrtí v důsledku nemoci trávící soustavy, na něž zemřelo 2800 mužů a 2 000 žen. Zatím jsem nikde nečetla, na kolikátém místě se umístila koronavirová infekce, která uvedla naše hospodářství prakticky do záporných čísel. 

 Nepíši tento článek ale kvůli Covidu, kterého využívají nejen u nás neúspěšní politici ve volebních kampaních, ale chci se kacířsky věnovat nejnebezpečnějšímu zabijákovi u nás - nemocem srdce. Je jasné, že tak "běžné a fádní" nemoci, jako je infarkt, se mainstreamová média toužící po čtenosti nevěnují. Každý ví, jak se léčí infarkt. Ale málokdo ví, že zdaleka není infarkt nejnebezpečnějším srdečním onemocněním. Tím je nesporně srdeční selhání. A právě zde chtěla upozornit na to, že obrovské procento postižených umírá na srdeční selhání naprosto zbytečně vzhledem k tomu, že většina nemocnic neumí a ani nemůže postiženým pacientům pomoci. Běžné nemocnice prostě nemají vybavení, jaké mají dvě opravdu mimořádná pražská kardiologická centra na světové úrovni, která pokud jde o prostory, doslova praskají ve švech. A i kdyby ho získaly, neuměli by si s ním lékaři, kteří často ani nerozpoznají infarkt, poradit.

Ano, hovořím o dlouhodobě známém IKEMu při Fakultní nemocnici Krči, kde se lékaři kromě běžných srdečních operací specializují na problematiku transplantací srdcí, a o novém Kardiologickém centru ve Fakultní nemocnici Na Homolce, které se od roku 2007 vyprofilovalo tak, že udává směr světové kardiologii v léčbě velmi nebezpečného tichého zabijáka - srdečních arytmií. Přestože je pro naše občany takřka neznámé, k jeho zakladateli, primáři prof. MUDr. Petru Neužilovi, CSc., FESC, se v současné době jezdí učit největší světové kardiologické kapacity. Není proto divu, že byl oceněn nezávislými světovými kardiology jako nejlepší z nich. Nezvyklý mezinárodní titul FESC za jeho jménem znamená zkratku Fellow of European Society of Cardiology a je udělován nezávislými světovými odborníky v kardiologii nejlepšímu z nich v daném roce. Nejde tedy jen o formální běžný titul, ale o ocenění odborné způsobilosti nejlepšímu světovému kardiologovi, na základě dosažení jeho světové vědecké a publikační úrovně. Na jeho oddělení jezdí špičkoví profesoři dokonce i z tak technicky vyspělých států, jako jsou Japonsko, USA, Německo... 

Každý, kdo navštíví pracoviště profesora Neužila, zjistí, že je ocenění FESC opravdu zasloužené.

Zatímco v některých okresních nemocnicích nepoznají doktoři ani infarkt, zde jako jediní u nás dokáží za použití nejnovější světové technologie nejen objevit, ale odstranit v současné době nejnebezpečnějšího tichého srdečního zabijáka - srdeční arytmii. Provádějí to vysoce specializovanou léčbou srdečních arytmií za pomoci katetrizačního vypalování nebezpečných center nalezených unikátními přístroji uvnitř srdce, která toto onemocnění způsobují. Není proto výjimkou, že se na pracovišti prof. Neužila člověk setká při operacích přímo s japonskými, americkými a dalšími profesory, kteří se chodí učit pod vedením prof. Neužila pracovat s unikátními přístroji nejen teoreticky, ale provádět přímo jimi operace. Podrobně jsme o tom psali např. v článcích  KARDIOLOGICKÉ CENTRUM V NEMOCNICI NA HOMOLCE JE VŮDČÍ SVĚTOVOU SKUPINOU V LÉČBĚ SRDEČNÍCH ARYTMIÍ či MULTIFUNKČNÍ KATETRIZAČNÍ PRACOVIŠTĚ KARDIOCENTRA NEMOCNICE NA HOMOLCE JE OD ROKU 2007 NEJMODERNĚJŠÍM KATETRIZAČNÍM PRACOVIŠTĚM V ČR.

Přestože ročně zachrání  Neužilovo centrum na Homolce 1800 pacientů, je to málo v porovnání, kolik lidí v celé republice zbytečně na arytmie umírá. O nových prostorách si ale může nechat Homolka jen zdát. Mnohem efektněji se píše o rouškách, kterým každý občan rozumí, a politici vyhazují peníze na předražené Covidové testy, vakcíny atd. A toto Covidové šílenství bude jak se zdá pokračovat už jen proto, že ho budou země využívat k možnosti nevpuštění do svých zemí nebezpečné hosty kancléřky Merkelové. Nebyl by to ale energický prof. Neužil, aby se nesnažil spolu se svým týmem něco vymyslet. Od roku 2007 zavádí takřka každý rok ve svých operačních sálech, které má na starosti vedoucí lékař Jan Petrů, něco unikátního a světově nového.

Ještě nedávno byli světoví kardiologové oslněni nad možností vizualizace nebezpečných míst v srdci, která působí fibrilace síní a srdeční arytmie a nad následnou rychlostí a přesností jejich odstranění laserovým katetrizačním systémem Heart Light X3. Vzpomínám, jak specialisté v tomto oboru sledovali použití této novinky v boji se zabijákem, arytmií, prostřednictvím živých přenosů přímo z operačních sálů Antiarytmického centra na Homolce při práci MUDr. Petra Neužila spolu s  MUDr. Borisem Schmidtem z německého kardiovaskulárního centra Bethanien ve Frankfurtu nad Mohanem. 

Profesor Neužil představuje  unikátní systémem SENSEI provádějící katetrizační ablace srdečních síní u specificky nemocných s velmi komplexní poruchou srdečního rytmu, fibrilací srdečních síní. Katetr se díky tomuto přístroji snáze dostane do jinak špatně přístupných, nebo dokonce nedostupných pozic v srdečních strukturách, a  je umožněn lepší jeho kontakt s chybnou tkání, kterou musí  v srdci vypálením odstranit.

Také jsme psali o tom, jak profesor Neužil představil i další unikátní systémem SENSEI provádějící katetrizační vypalování srdečních síní u specificky nemocných s velmi komplexní poruchou srdečního rytmu, fibrilací srdečních síní, vylepšený katetr, který se díky tomuto přístroji snáze dostal do jinak špatně přístupných, nebo dokonce nedostupných pozic v srdečních strukturách a byl mu umožněn lepší  kontakt s chybnou tkání, kterou musí v srdci vypálením odstranit.

Zdálo se, že již nic převratného  nemůže v této oblasti studia následovat, protože podle počtu léčených pacientů (1800 ročně) vybudoval prof. Neužil jedno z největších a světově unikátních center v Evropě pro boj s tichým zabijákem - srdeční arytmií.

Pan profesor a skupina skvělých lékařů a sester kolem něj se ale nechtěli smířit s tím, že výše popsané operace trvají několik hodin, protože srdce je v pohybu,  klimbá si nahoru a dolu a zepředu dozadu a strefit se oběma speciálními elektrodami přesně k sobě do téměř neviditelných místeček dělajících uvnitř srdce neplechu, odstranit je jiskrou přeskočivší mezi nimi při kontaktu, není snadné. Pro pacienty, kteří musí být s operatérem během zákroku v kontaktu, je to navíc stresující. Přestože se sestřičky snaží je zklidnit na maximum a oni vědí, že jim je zachraňován život a snaží se ležet fyzicky klidně, stres v jejich hlavách dělá své a následné kmitání srdce  také. Kdyby se rychlost operací zvýšila, bylo by to pro pacienty méně stresující a navíc by jich mohl zachránit mnohem víc, řekl si pan profesor a začal pátrat, jak to dokázat. Nakonec si všiml, že radiologové používají již deset let úspěšně k léčbě nedostupných tumorů metodu využívající vysokovoltážních pulzových vln o vysoké energii. Je to tedy při operacích nádorů metoda vyzkoušená a je znám její dlouhodobý efekt. Proto se s týmem podobně nadšených spolupracovníků snažil v rámci pokusné studie touto inovativní technikou léčby vysokovoltážními pulsy  nasbírat zkušenosti pro její rutinní použití při léčbě srdečních arytmií. A po dvou létech mravenčí práce získal se svým týmem příslušný evropský certifikát pro to, aby mohl tuto novou metodu zvanou odborně "ireversibilní elektroporace " (IRE) zařadit do rutinní praxe. Dne 15.4.2021 byl pomocí ní odoperován nejen jako první v naší republice ale jako  první na světě. Metoda ireversibilní elektroporace (IRE) nejenom umožní dostat se katetry i do nepřístupných oblastí srdce, ale výrazně zkracuje pobyt pacienta na lůžku.

V čem spočívá přínos nové metody IRE 

Metoda ireversibilní elektroporace (IRE) nejenom umožní dostat se katetry i do nepřístupných oblastí srdce, ale výrazně zkracuje pobyt pacienta na lůžku. Zničení nebezpečné tkáně působící smrtelně nebezpečnou arytmii srdce, neboli ablace tkáně, se provádělo do této doby  proudem v katetrech, který jí při jejich setkání zahřál a tím zničil. Nejdříve byl používán k ničení tkáně ultrazvuk či zmrazení (kryoterapie), pak vysokofrekvenční proud a  nakonec laserový paprsek. V počátcích byla některá místa v srdci stále nepřístupná k přesnému určení poškozených míst, pak získali na Homolku lepší techniku, takže na obrazovce počítače se jim zobrazilo srdce i zezadu. I tak díky neustále kmitajícímu srdci se při jedné operaci u hodně postižených pacientů nepodařily všechna chybná místa odstranit při jedné operaci z důvodů časových. Asi ve dvaceti případech musel pacient podstoupit operaci dvakrát a někdy i častěji než se všechna chybná místa odstranila. Strefování se do místeček v srdci navíc mnohdy poškodilo i okolní tkáň kolem té vypálené. Také těmi vypalováními mohl být poškozen nervový průběh bráničního nervu. 

Vysokovoltážní ultrakrátké pulsy v délce nanosekund jsou natolik rychlé, že to takřka nevytváří tepelný efekt čímž šetří okolní tkáň a neporušuje nervy. Energie paprsku míří přesně na nebezpečné buňky v srdečním svalu.  Navíc v poli fibrilací sto procent léčených pacientů nemělo žádnou recidivu, což se v této oblasti dosud u žádné metody neobjevilo. Operace se zkrátila na polovinu. Nyní trvá pouze kolem půl hodinky a tým prof Neužila a vedoucího lékaře katetrizačního sálu Jana Petrů  má díky tomu v plánu, že se pacient bude moci vracet domů ještě v den výkonu neboli operace budou prováděny ambulantně. Tím budou moci ošetřit mnohem více pacientů, protože ve stísněných prostorech nemocnice na Homolce brzdilo větší počet přijetí pacientů nedostatek lůžek. 

 Není divu, že na tuto Neužilovu metodu využívající k odstranění zabijáka - srdeční arytmie, zvanou IRE, začínají všichni elektrochirurgové  ve světě přecházet. 

Je jen škoda, že i když je Antiarytmické centrum podle počtu léčených pacientů (1800 ročně) jedním z největších v Evropě, je rozměrově omezeno sice příjemnou, ale malou budovou FN Na Homolce. Přitom je u nás málo podobných světových pracovišť, kam by se sjížděli odborníci z celého světa na kongresy, jako se to děje v kongresovém centru FN Na Homolce, aby naši vědci a odborníci představovali na nich své novinky. Náš stát přitom vydává mnohdy neskutečné peníze na propagaci země sportem se zdůvodněním, že ji to zviditelní. Když někdo získá medaili na olympiádě, píše se o tom dokola a dokola, jak nás to reprezentuje ve světě. Úspěšným sportovcům se stavějí haly... Je jistě skvělé a úctyhodné být první na světě ve sportu a stát se slavným jednotlivcem. Ale zde existuje Kardiologické centrum, které je rovněž první na světě, má v čele světoznámého odborníka, je přitom umístěné ve stísněných podmínkách a ještě je nuceno bojovat s pojišťovnami administrativně za to, aby mohlo pacientům vůbec pomáhat na špičkové úrovni. Při vší úctě ke sportovcům si troufám říci, že přínos prof. Neužila je pro občany i pro ČR nesrovnatelně vyšší než přínos nějakého sportovního medailisty a že mezinárodně udělovaný titul FESC (Fellow of European Society of Cardiology) je více než srovnatelný s olympijskou medailí. I když to přineslo panu profesorovi světovou slávu mezi vědci, zachránilo to již tisíce lidských životů a  kolik by jich mohl zachránit, kdyby měl k tomu lepší podmínky! 

Když si člověk uvědomí, kolik občanů zbytečně umírá v nově rekonstruovaných okresních nemocnicích, kde mnohdy lékaři nepoznají, že má pacient infarkt, natož aby ho uměli léčit! Polovina občanů umírá mnohdy naprosto zbytečně na srdeční problémy v zemi, která má takovou kapacitu jen proto, že Antiarytmická jednotka prof. Neužila má jen 9 lůžek se společným WC na chodbě. Kdyby se místo takřka nevyužité Sazka-arény či sítí cyklostezek vybudovalo důstojné prostorné Kardiologické centrum pod vedením světově uznávaného špičkového vědce, mohlo by nejen mnoho zbytečně zemřelých žít, ale naše země by se zařadila mezi  světově známé uznávané země v léčbě nejnebezpečnější choroby současného lidstva. 

Ekonomové by pak mohli jásat, kolik cizinců by to nalákalo bez drahých reklam k nám jezdit na operace. Již nyní díky světovému ohlasu Kardiologického centra prof. Neužila přijíždějí do Prahy desítky špičkových zahraničních kardiologů, aby se seznámili s novými systémy zachraňujícími život těžce postižených. Nehledě k tomu, jak by se takovou osobností ČR zviditelnila. KARDIOLOGICKÉ CENTRUM V NEMOCNICI NA HOMOLCE BY SI ZASLOUŽILO PROSTORY ODPOVÍDAJÍCÍ JEHO ÚROVNI. 

Profesor Petr Neužil při operaci

Profesor Petr Neužil při operaci           

Jistě si teď čtenář položí otázku "Co vlastně způsobuje v srdci arytmii?" Srdeční stahy každého z nás jsou řízeny elektrickými výboji vysílanými z přesně daných míst v srdci. Při  srdeční arytmii jsou v srdci vysílány některé elektrické impulsy i z chybných míst. Tyto falešné elektrické impulsy srdce nepravidelně rozkmitávají. Pokud se srdce rozkmitá příliš, může "prasknout", pokud málo, vede to k jeho zástavě. Oboje znamená pacientovu náhlou smrt na srdeční selhání.  Zrádnost této choroby spočívá v tom, že nebolí a pacient o ní léta neví. Pokud ho nezabije, jde k lékaři až po infarktu či nemožnosti dobře dýchat. Tedy při rozvinuté chorobě, kdy je již neustále v nebezpečí náhlého srdečního selhání.

Kardiocentrum Nemocnice Na Homolce pod vedením prof. Petra Neužila tohoto zabijáka přelstilo dosud tím, že nalezlo uvnitř srdce místa vysílající chybné elektrické impulsy, které ji způsobují a vevnitř je vypálí (odborně řečeno katetrizují) pomocí výboje vzniklého setkáním dvou elektrických vypalovačů (katetrů) počítačově zavedených k nim navigačními systémy NIOBE či SENTEI. Centrum má pro vážně postižené pacienty s komplexnějšími srdečními arytmiemi, kde je zásah odstranění částí způsobujících arytmii anatomicky složitý a místo způsobující arytmie je špatně dostupné, k dispozici nejexaktnější katetr na světě ovládaný magnety, tzv. CGCI. Psali jsme o tom podrobně např.   v článku  MULTIFUNKČNÍ KATETRIZAČNÍ PRACOVIŠTĚ KARDIOCENTRA NEMOCNICE NA HOMOLCE JE OD ROKU 2007 NEJMODERNĚJŠÍM KATETRIZAČNÍM PRACOVIŠTĚM V ČRLéčba smrtelně nebezpečných srdečních arytmií se posunula pod vedením profesora Neužila o další stupeň výš. Není proto divu, že je co do počtu těchto výkonů  Nemocnice Na Homolce největším českým a jedním z největších světových pracovišť pro léčbu poruch srdečního rytmu. V loňském roce zde provedli téměř 1800 katetrizačních ablací, zhruba 500 implantací kardioverterů, defibrilátorůa 600 implantací kardiostimulátorů.
 
Nyní budou lékaři místo s elektrickým proudem provádět toto vše vysokovoltážními pulsy. Díky tomu rychleji, šetrněji pro tkáň srdce i pacienta a nebude nutné operaci z časových důvodů opakovat.
 

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY) ZDRAVÍ Fri, 06 Aug 2021 07:00:34 +0000